Lost Light - 1. kapitola

25. května 2011 v 19:19 | Kurushimi |  Lost Light


1. Pláč zhrzené ženy


Dveře do kobky se otevřou a já zamžourám do nečekaného světla. Tolik světla jsem viděla naposledy před týdnem. Od té doby už jen tma. To světlo mě bodá do očí a já nevidím vůbec nic.
"Vstaň!" Zavelí hlas, který určitě patří muži, a já nemůžu přehlídnout tu nenávist a znechucení. Poslušně se postavím, ale úšklebek si odpustit nemohu. Muži mé pohyby nejspíš připadají moc pomalé a oběma rukama do mě strčí. Neudržím se na nohou a doslova vypadnu z mé cely na kolena. Projede mnou ostrá bolest. Slyším, jak se muž za mnou směje. Ještě před týdnem bych mu za tohle chování jednoduše oddělila hlavu od těla. Dnes se jen se skloněnou hlavou postavím a čekám, až do mě strčí podruhé, což znamená povel k pochodu. Už ve mně nezůstal ani ten poslední cit. Ani ta nenávist. Jsem jen prázdná skořápka. Skořápka bez citů, čekajíc na smrt. Ale… Konečně jsem se dočkala.

Procházíme chodbou plnou vězeňských cel. Většinou si nás nevšímají a starají se o své bezcenné životy, avšak najde se i pár takových, co ke mně přes mříže natahují ruce, snažíc se mě dotknout a volají:
"Jsi hrdinka!"
"Vůdkyně!" a podobné nesmysly. Každému z nich ale věnuju úsměv a jdu dál. Proč nebýt na konci života zase tou milou osůbkou, jakou jsem bývala kdysi?
Poslední hodiny života… Přestanu vnímat hlídače a v hlavě se mi vyrojí vzpomínky, jak to všechno vlastně začalo.

Dneska svítí sluníčko, vane příjemný větřík a je nejméně pětadvacet stupňů nad nulou. Já si naopak připadám, jako bych stála v nejkrutější zimě bičována mrazivou vichřicí. Nemůžu se pohnout a kolena se mi třesou. Srdce mi bije jako o závod, slyším svůj tep v uších a mám strach, aby mi za chvíli nevyskočilo z hrudi. Už nemám sílu. Kolena se mi podlomí a já spadnu do trávy, která se mi zabodává do těla jako ostny. Po tvářích mi tečou slané potůčky slz a já nemám sílu si je utřít. Stejně bych jen tak uvolnila místo dalším. Rukou si přece jen jeden potůček utřu. Jak jsem řekla, je to zbytečné.
Teď už je všechno jedno. Kdybych skočila ze skály, co je kousek odtud, i kdybych skočila po hlavě dolů, doprostřed vesnice, nikdo by si toho ani nevšiml. Ale to ostatně nikdy.
Proč zrovna ona? Už od začátku jsem věděla, že já nikdy nebudu jeho vyvolená. Až tak bláhová nejsem a moje vzdušné zámky nemohou sahat tak vysoko. Myslela jsem si, že jsem s tím smířená, ale nikdy jsem nebyla. Zasáhlo mě to přímo do prsou, přímo tam, kde teď zběsile bije moje srdce pod náporem té bolesti. Přála bych mu štěstí s každou jinou. Ale proč se jeho vyvolenou stala ta barbie? Růžová holka co doteď běhala za idolem krásy, Sasukem Uchihou? V hlavě, ze které zbyly pouze střípky, se mi všechno mísí do jedné otázky. Proč?

Ale ani na tuhle otázku si nedokážu odpovědět. Možná to bylo přeci jen dané, že možná mi byl přece jen předepsán takový osud. Bylo od začátku dané, že se slavnou léčitelkou, která předčila i svého mistra, se nemůže rovnat malá, ubohá a slabá holka, kterou odvrhla i vlastní rodina.
To už je noc? Ležím tu tak dlouho, a přesto mám v hlavě pořád ten jeden obrázek. Výjev, jenž mnoho lidí oslavuje, avšak pro mě je noční můrou. Líbající se pár uprostřed rozkvetlé mýtiny. Ještě včera jsem měla jaro ráda. Milovala jsem ty rozkvetlé květy a modrou oblohu. Vůni třešní. Ale teď mi působí kruté bodnutí u srdce. Nenávidím vůni třešňových květů, po kterých má ONA jméno. Proč muselo tak jemného a krásného, jako třešně, vábivě přivést na svět někoho, jako je ona? Nic už není jako dřív…

Celá vesnice oslavuje novinku šířící se městem. Jejich nový silný Hokage si našel nevěstu. Snoubenku, která ještě před měsícem běhala za Sasukeho Uchihou a snažila se ho přivést věrnou láskou, kterou měla naplněné celé srdce, jak tvrdila, zpět. A právě teď, na střeše radnice Konohy, kde stojí spolu se svým snoubencem, prohlašuje, že nikdy nemilovala nikoho jiného kromě něho. Ten stojí pyšně vedle krásky s netypickou barvou vlasů a před zraky celé vesnice jí navlíká nádherný prsten. Krčím se daleko vzadu, pod ochranou stínů budov, a chce se mi křičet. Chci překřičet tu nepředstavitelnou bolest. Chce se mi křičet pravdu, jaká je to lhářka, jak nikdo nevidí její oči.Ty falešné smaragdy podobající se očím hada. Všichni jsou zaslepení! Nikdo nechápe jaká je doopravdy, jak slibuje lásku klukovi, kterého nikdy nemilovala. Jak slibuje věrnost člověku, kterému nastavila záda místo vřelé náruče. Na co si to hraje? Proč nikdo nevidí ty nečisté oči?
Kdyby mě propíchali skrz na skrz katanou, řekla bych, že je to menší bolest, než jakou musím teď snést. Nemůžu dýchat, moje srdce je na kousíčky. Na střeše radnice mezitím šťastná Sakura skočila Narutovi kolem krku a celá vesnice spustila obrovský jásot.

Odcházím. Už se na to nemůžu dívat. Kdybych nebyla tak blbá a řekla mu, co k němu cítím, možná bych stála na střeše radnice já a má, dávná láska by mi navlíkala prsten, který mohla nosit pouze snoubenka Hokageho skryté listové vesnice. Otáčím se od toho divadla štěstí a lásky. A pociťuji jak s každým dalším krokem, když procházím zpustlými ulicemi Konohy, se mé nitro vyprazdňuje. Pokaždé když se mé chodidlo dotkne dlážděné ulice, ze mě odplouvá kousek mého nitra. Jakoby mě najednou opustila bolest, která mi před chvíli drtila srdce. S dalším krokem mě opouští láska k hyperaktivnímu, krásnému a silnému muži, který si splnil sen a stal se Hokagem. Dávám se do běhu a pociťuju, jak mě opouští i ostatní city. Vyběhnu z ulic do prosluněného lesa a tím ze mě odplul další pocit. Avšak jeden zůstal. S kamennou tváří se ohlédnu na svou rodnou vesnici a v mém nitru se rozrůstá to jediné, co v něm zůstalo. Nenávist.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kira Uchiha Kira Uchiha | 28. května 2011 v 21:36 | Reagovat

Sice si příliš nepamatuju jak to bylo v té "starší" verzi :D ,ne do detailů, no určitě vím,že tahle se mi líbí! Je zajímavé sledovat Hinatu z pohledu, který u ní neznáme. Je to tak trochu rebelie. Ale příjemná změna. Co víc na to říct? Těším se i na další díly LL :) Konec konců to byla první povídka,co jsem od tebe četla :P a důvod,proč jsem tě začala vnímat jako nadanou spisovatelku.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama