Obálka se zlatým lemem - 1.Kapitola

20. července 2011 v 20:30 | Kurushimi |  Obálka se zlatým lemem

V Konoze dnes krásně svítilo sluníčko. Postrádalo však obvyklou teplotu a jeho paprsky se třpytily na závojích sněhu, které halily celou krajinu. Byl týden před Vánocemi a každý si vánoční náladu dosyta užíval. Malé děti už postavily spoustu sněhuláků a mnohokrát už byla pořádána pořádná koulovačka. Těm se nevyhnuli ani ti moudří a už "velcí". Právě teď na jedné louce nedaleko Konohy panovala opravdová bitva mezi mladistvými v Konoze. Nesměl nikdo chybět. Všichni se skvěle bavili.

Naproti tomu Hokage pořád seděla v kanceláři. Musela (pod výhružkami Shizune) vyřídit ještě spoustu papírování a dalších záležitostí. Teď o tom náležitě přemýšlela, takže její hlava mimoděk klesla na stůl vedle poloprázdné flašky saké a její hlasité projevy bych radši nepopisovala. Nejspíš přemýšlela důkladně. To někdo potichu otevřel jedno z oken. Venku nebylo po větru ani památky, takže se žádný nedostal dovnitř, tudíž Hokage klidně dál spala. Jako stín se vkradl dovnitř a okno přivřel. Tvář návštěvníka byla zahalená do černé látky, jen oči s temnotou uvnitř, tak nelítostné a chladné, vykukovaly a probodávaly Hokage pohledem. V ruce svíral meč. Pomalu se blížil k Hokage. Krůček po krůčku, dával si přitom pozor, aby nezavrzaly parkety. Dýchal mělce, nesmělo se nic pokazit.


Připlížil se ke stolu Hokage. Ta dál klidně chrápala. Z úst ji kapala slina a zřejmě se jí zdál hezký sen, jelikož měla koutky pozvednuté do malého úsměvu křížené s otevřenou pusou. Ninja zašátral v taštičce, co měl u pasu. V ruce stále držel katanu. Jeho dech se zastavil. Slyšel z chodby nějaký hluk. Musel jednat rychle. Svaly měl napjaté. Napřáhl se. Vytáhl ruku z taštičky. V ní držel velkou bílou obálku orámovanou zlatem. S ďábelským výrazem ji položil vedle Hokage a vyskočil oknem. Přitom ho nezapomněl vysklít, aby se konečně probudila…

Daleko předaleko, o trochu později, dělali přesně to samé co Hokage v Listové. Chrápaly. Ve velké místnosti podobné hale, volně pokřtěnou na společenskou, chrápalo dobré tři čtvrtiny slavné organizace Úsvit. Kdo ví, proč většinou spali takhle pohromadě a ne každý ve svém pokoji. Teď to ale přišlo vhod stínu v jednom ze zákoutí u sídla. Plížil se pomalu k sídlu, ladně překonával pasti, které tu měli nastražené. Doufal, že nikoho neprobudí a ta zbylá třetina organizace je někde v tahu. Taky, že byla. Buď byli na misích, nebo královsky přenechali svá rezervovaná místa ve společenské místnosti jiným ospalým duším a buďto spali ve svém pokoji anebo se věnovali bohulibější činnosti, nežli je spánek. Známy finanční poradce v deštné (propagoval se reklamou, že počítá peníze i vůdci deštné, což vlastně byla pravda) spolu s fanatickým bláznem do náboženství (horšího než jsou skupiny radikálního islámu) se posilňovali na blížící se svátky už třetí láhví saké v jedné z tréninkových hal. Vůdce organizace chtěl jít příkladem ostatním, a proto se zavřel v kanceláři, že jde pracovat. Bohužel ho přepadl stejný problém jako Tsunade a on teď hluboce přemýšlel s hlavou na stole. Ani sake k tomu nepotřeboval.

Ninja s připravenou katanou, aby se mohl popřípadě bránit, se proplížil velkými dveřmi sídla. Země tady byla kamenná, přesto našlapoval s největší opatrností, ala kdo ví, co na té zemi je. Proplétal se spletitými chodbami sídla a obdivoval architekturu chodeb. Kdyby neznal cestu (nepodařilo se vypátrat, odkud ji znal) určitě by se tady ztratil. Přesto proplouval chodbami velmi plynule, ne však příliš rychle. Ale nikdo ho neobjevil.

Konečně stanul před obávanými dveřmi. Použil svou techniku, potichu vyťukal pečetě a protáhl se zdí. Byla to jeho speciální technika, však příliš náročná na běžné používání. Zatajil dech, byl v kanceláři vůdce. Jeho oči znovu zaplály tou známou krutostí a na jeho tváři se rozlil ďábelský úšklebek (sice měl tvář schovanou pod maskou, ale já jsem vševědoucí vypravěč, takže to vím). Sevřel katanu pevněji a pomalu se přibližoval ke stolu. Vůdce silně zachrápal. Ninja si toho nevšímal. Svaly měl opět napjaté. Sáhl do své kapsičky a napřáhl se. Vytáhl bílou obálku se zlatým lemem a položil ji opatrně vedle obličeje vůdce. Nebyl však příliš opatrný. Nikdy mu nešla hra, Mikádo. Dotkl se obálkou špičky Peinova nosu. Ninja bezhlasně zaklel a rychle vyťukal pečetě. Neměl však čas to dokončit. Pein se zavrtěl a otevřel oči. Oba na sebe chvíli hleděli jak na zjevení. Ninja se vzpamatoval první, vzal nohy na ramena a utíkal, přestože svým útěkem musel vzbudit všechny v organizaci (a to měli někteří opravdu tvrdý spánek). Podařilo se mu však utéct…

Už se stmívalo. Stíny se prohloubily a sovy začaly houkat. Vše se ponořilo do ticha. V temnotě stromů se jakoby ze samotných pekel utvořila mlha a teď se líně plazila po zemi a zahalovala ji svým závojem. Zvedala své pařáty ale stále výš, až i koruny stromů obalila svou klidnou stříbrní. Snad aby neviděly, jaké stvoření se pod jejich korunami hýbe. Z temnoty vystupoval stín, temnější než všechno okolo. I mlha se mu vyhýbala. Bylo v něm něco temného. Postupoval potichu, velmi opatrně. Tady už šlo vážně o krk. Sevřel svou katanu pevněji. Tep mu tepal až ve spáncích, znemožňoval mu soustředit se. Na chvíli se zastavil a uklidnil se. Tep se zklidnil, dech zpomalil. Svalové napjetí nepovoloval, musel být v pohotovosti. Chvíli naslouchal okolním zvukům. Všechno bylo tak tiché až na…

Rychle se otočil, vykryl dobře mířenou ránu. Jiskry odlétly, když se setkaly dva kovy. Nyní se přetlačovali. Kdo vydrží víc. Ruce se jim třepali. Propaloval očima toho ďábla. Prohlížel si její pokožku, porcelánově bledou, modré oči, černé vlasy. Najednou se sehnula, chtěla mu podkopnout nohy. Ninja vyskočil do vzduchu, na větev jednoho z okolních stromů. Přímo naproti němu se vynořila i druhá, v závěsu za ní třetí. Ninja usilovně myslel na to, co má udělat, jen jim předat zprávu. Zastavily se. Přece jen je pravda, že dvě umějí číst myšlenky. Pokynem vybídly ninju, aby mluvil. Ladně seskočil ze stromu (trochu mi přitom uklouzla noha, ale ustál to. Nejspíš maličký žertík jedné z těch tří) a udělal k nim jeden krok. Vytáhl z kapsy bílou obálku se zlatým lemem. Bylo by krajně nemoudré nastavovat ruku, mohli by si to vzít i s ní. Ninja stál, v ruce držel obálku, a v duchu vedl vnitřní boj, jestli obětování ruky má taky v popisu práce. Dvě z nich se ušklíbly. Jak nehezký pohled. Třetí k němu přistoupila a to ninja nečekal. Loučil se s životem a honorářem co měl za tuhle misi dostat. Ona mu však jen vytrhla z ruky obálku a s úšklebkem se obrátila. Pak všechny tři zmizeli…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kate Seyora Wong Kate Seyora Wong | E-mail | Web | 21. července 2011 v 11:17 | Reagovat

wau krása, opět tleskám...čte se to krásně

2 Kira Uchiha Kira Uchiha | 24. července 2011 v 11:46 | Reagovat

TÁÁÁK a už je tady i Obálka :) to mě těší -moc a moc :D alespoň zaplníme čas čekáním na PoD další tvou tvorbou :) Akatsuki jsou tady líčení jako vážně vtipná sebranka :D:D. Člověk by se k nim i rád přidal, když mají tak hezký život, ale samozřejmě, to zdání klame :D. No i tak, těším se na další díly :) a na to, jak bude obsah obálky zneužíván :D Yata!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama