Obálka se zlatým lemem - 3.kapitola

30. července 2011 v 20:45 | Kurushimi |  Obálka se zlatým lemem


"Milovaný Vůdce, Slize a podobně!
Mám pro vás velmi prospěšný tip jak zlikvidovat vaše nepřátele. Máte možnost získat unikátní informace, které se vám jindy nepoštěstí zjistit. Nabízím vám jedinečnou příležitost. Proč? Protože je to zábavné a chci vědět, jestli právě vy zničíte ostatní.
Za deset dní se koná v zemi Padající kotvy (to je tam kde se utopil Titanic) maškarní bál. Díky tomu budou mít vaši lidé skvělé maskování, tudíž je nikdo nepozná a vy budete moct získávat informace. Vyberte několik lidí z vaší strany a pošlete je na bál. Omezená kapacita je pět párů, neboli deset lidí, které můžete vyslat. Jde o společenský bál, tudíž musí mít hosté společenské šaty a škrabošky. Nezapomeňte… Tahle šance se vám naskytne jen jednou za život.
S pozdravem,
Neznámý hostitel


Tsunade, jmenovaný vůdce Pein, Kurushimi a jmenovaný Sliz dočetli každý dopis, který drželi v rukou. Někteří četli nahlas někteří potichu, někteří pomalu, někteří rychle. Hlavní bylo, že svítalo a tak všichni podle instrukcí četli.

Tsunade si přečetla dopis dvakrát a povzdechla si. Ano, ano byla to sice výborná příležitost, jenomže ona měla za deset dní domluvenou schůzku v místním baru, kde se pořádal velký pokerový turnaj, doteď dostupný pouze online, a ona se ho chtěla zúčastnit slavnostního zahájení, možná i samotného turnaje. Předtím, než ji někdo doručil ten prazvláštní dopis, se věnovala plánům, jak získat z vesnické pokladny peníze na zápisné do turnaje. Shizune, která stála za ní, ji napjatě pozorovala. Co když se jí něco stalo? Třeba ji ta obálka nějak uhranula? Z jejího hloubání ji vytrhl obrovský výkřik jejího jména:
"Shizuné!" V tom se Tsunadde otočila a spatřila Shizune opět jen jako hromadu papírů máčených v saké. "ah, ty jsi tady." Dodala pak a obrátila se zpět ke stolu.
"Musíme sehnat deset lidí z vesnice, kteří půjdou na misi typu S, a ještě k tomu by bylo dobré, kdyby to bylo pět mužů a pět žen." Tsunade až teď zjistila, že se jí někam poděla láhev saké. Ještě že si s tím uměla poradit, když z dolní přihrádky stolu vytáhla další plnou flašku.
"Vy chcete někoho poslat na ten ples?"
"Samozřejmě. Ale já jsem bohužel za deset dní zaneprázdněná, takže nemohu jít taky. Sežeň ale někoho, kdo se umí bránit, kdyby to byla past."

Peinovi stačilo přečíst dopis pouze jednou, aby prohlédl nějaké tajné pikle. Přesto, když seděli u toho oválného stolu v podzemí, musel vydat, jako správný vůdce, nějaké riskantní rozkazy. Rozhodl se tedy, že tam půjdou a jelikož nemají dostatek žen, půjdou sami. Organizace sice velejasně protestovala, protože to byla ostuda, ale neměli na výběr. Pein půjde s Konan a ostatní ať jdou s kým chtějí. Omezená kapacita je pět párů, neboli deset osob. V tom napadl Itachiho spásný nápad. Zašeptal její jméno a následován horou svých společníků se rozeběhl do třetího patra (jelikož porady se účastnili pouze muži) do pokoje, kde právě spala druhá členka organizace- Kate. Vletěl do jejího pokoje, že ji málem způsobil mozkovou příhodu, ne-li tu srdeční. Bylo mu celkově jedno, jak teď bude vypadat, (i kdyby jako debil, což se poněkud nešťastně stalo)hlavně že nebude jak debil sám na tom plese. Doběhnul tam první, takže měl neobyčejnou výhodu. Padl před Kate, naprosto vyvedenou z míry a pochybujíc o duševním zdraví Uchihy, na kolena a sepjal ruce.
"Prosím." Pak je znovu rozpustil, jednu ruku nastavil před sebe a zpustil:
"Milá Kate, Pein se rozhodl, že musíme jít všichni na ples a já bych se tě chtěl zeptat, jestli nechceš jít se mnou." Zpustil. Kate vážně pochybovala, jestli nemá horečku. Šáhl mu na čelo a pochybovačně se zadívala ke dveřím, kde klečelo zbytek organizace a prosilo ji o to samé. Kromě Peina a Sasoriho, kteří stěží zadržovali záchvaty smíchu a nejspíš se chtěli tvářit děsně vážně. Oni měli své partnerky jisté. Endaria i Konan souhlasili okamžitě.
"No já…" zakoktala Kate a znovu se podívala na Peina, jestli to myslí opravdu vážně.

Kurushimi ještě pořád seděla v lese u jezírka, máčela nohy ve vodě a prohlížela si svou mýtinu. Byla jen její, protože nikdo jiný se tam dostat nemohl. Nikdo jiný o ní nevěděl. Modré růže tady rostly v keřích a rozkvetly kdykoliv, když smáčela své nohy v jezírku. Bylo to jako kouzlo. Potřebovaly ji k životu a ona se o ně dobře starala. Svou vlastní krví a krví všech co zabila. Přečetla si znovu dopis a znovu začala rozjímat. Mohla by to být celkem sranda, na tom plesu.
Orochimaru opět seděl v monumentální síni na monumentálním trůnu s monumentálním dopisem před sebou. Nechal si ho totiž zvětšit, aby na něho dobře viděl. Teď měl před sebou zavěšené velké plátno 20 x 20 metrů. Studoval každé slovo. Připadalo mu to podezřele jednoduché. Nakonec se rozhodl, že tam pošle několik svých lidí. A už věděl koho.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama