Passion of Darkness - 1.Kapitola

16. července 2011 v 14:12 | Kurushimi |  Passion of Darkness


Čekali jste někdy, že když si přečtete po sobě rok starou povídku, nebo díl povídky, že se tak zhrozíte? Já jsem chytla málem infarkt, když jsem se začetla do první kapitoly mého miláčka - této povídky. Tolik jí hýčkám a přitom... Doufám, že se nikdo k prvním dílům nevracel. Pustila jsem se ale do oprav a první díl je na světe.
Měla bych se také všem omluvit, že to tak dlouho trvalo, že tady vlastně nic pořádného není. Já vím, ale... znáte to. Konec devítky byl chaotický a taky se naskytly osobní důvody. Nebyla chuť na blog, nebyla chuť psát. Ale teď mi to začalo chybět. Psaní. A jelikož mě opravdu nenapadl nový příběh a navíc jsem žádný nový vymýšlet nechtěla, přece jen mám PoD, které dopíšu, i kdyby to mělo trvat půl století. Tak! :D
Tákže se pokusím uvést blog konečnně do chodu.
PS: Povídka je celkem dost upravená, ovšem kdo ji nechce číst znovu, nemusí, protože koncept zůstává stejný.



1. Kapitola


"Peklo je můj domov, láska je můj hřích. Život moje utrpení, smrt pro mě vysvobození."

"Ayumu. Odnes mou dceru do lesů. Vlci se o ni postarají." muž stojící u velkého okna se otočil na svou manželku. Černovlasá žena stála u dvěří jeho kanceláře. Na povrchu chladná jako vítr, jenž jí doprovází na každém kroku, uvnitř zlomená žena, kývnula na jeho rozkaz. Přesně věděla co jí i jejího druha a celou skrytou Temnou čeká. Záhuba. Její manžel byl Kage vesnice, která byla shledána velice nebezpečnou. A co se stane s tím co je nebezpečné? Na to Ayumu moc dobře znala odpověď

Neznámé je nebezpečné a nebezpečné je hrozba. Hrozba musí být zničena. A proto už v této chvíli, kdy si mladý pár hleděl do očí a oba hledaly v těch druhých pochopení pro své činy, se směrem k jejich vesnici hnali stovky ninjů z Konohy, jelikož právě tato vesnice rozhodla o jejich osudu.
Krásná žena, o jejíž kráse se vyprávěly legendy, se bez dalšího slovo otočila ke dveřím. Už nebylo co říct. Teď musí ochránit, zachránit svou dceru. Musí jí dovolit žít.
"Ayumu?" byl to tón hlasu jejího muže, který ji nenechal odejít bez otočení.

"Zůstaň v lesích s naší dcerou." Kage se zahleděl do očí své manželky, a pak se zpět otočil k oknu, aby si ještě prohlédl celou vesnici. Skoro celá vesnice je ukrytá hluboko pod zemí. Tyčí se nad ní aktivní sopka. Obyvatelé této vesnice věděli, do čeho jdou. Většinou ale stejně neměli na výběr. Většina z nich byli vrazi, vyvrhelové a šílenci, které ostatní vesnice vyhnali. Ale on jim nabídl útočiště a dokázal tak, že i tito lidé mají šanci normálně žít. V té chvíli se za jeho zády ozvalo třísknutí dveří. Kage si povzdechl a zavřel oči. Kdyby jen věděla…

Ayumu mezitím už proběhla hlavní ulicí a teď mířila k porodnici, kde před dvěma dny zanechala svou dceru, dědičku klanu Kurokawa a také budoucí Kage této vesnice. Museli si ji nechat ještě chvíli na pozorování. Dnes si ji měla vyzvednout.

Zatočila do jedné úzké uličky, kterou proběhla rychle. Byl tu cítit zápach popelnic a v jedné z nich zaslechla mňoukat kočku. Ocitla se na další z hlavních ulic. Pohled na lidi kolem sebe jí na chvíli zarazil. Viděla kolem sebe tolik lásky a porozumění. Zprávy o zničení vesnice museli proniknout ven. Páry se objímali a snažili se nabažit jeden druhého, i když to nebylo možné. Rodiče objímalii své děti a všichni objímali své přátele. Každý se snaží rozloučit s co nejvíce lidmi. Říct jim, co nikdy nemohl, nebo nestihl. Mladé dívky přiznávaly svým idolům, že jsou jejich jedinou láskou. Muži objímali své milenky, manželky, přítelkyně a šeptají jim láskyplná slova. Ayumu odklonila zrak od jednoho páru obzvlášť kypícího láskou a zahleděla se na skálu nad sebou. Říkalo se jim bezcitní lidé. Pche… Odfrkla si.

Všichni vědí, že jejich vesnice je odsouzena ke zkáze. Ayumu ještě pořád stála na prahu té úzké uličky a hledala, snad skoro zoufale, na tvářích lidí nějaké známky smutku, strachu ze smrti. Myslela si, že budou lidé panikařit, utíkat, volat o pomoc a záchranu. Nic takové se nestalo a Ayumu údivem otevřela pusu. Viděla ve tvářích lidí smíření s jejich osudem. Všichni se rozhodli zůstat, nikdo svou vesnici neopouštěl. A přitom každý občan věděl, že za hodinu už nejsilnější muži té doby pohřbí jejich milovanou vesnici hluboko pod zem. Utopí ji v žhnoucí lávě. Blázni. Pomyslela si Ayumu když se konečně rozeběhla ulicí k porodnici. Rozrazila velké vchodové dveře. Sestry se ji snažily zadržet, ale nikoho neposlouchala. Každého kdo se jí postavil do cesty, omráčila.
Prodírala se chodbou plnou maminek s miminky. Zářivky na stropě každou chvilku poblikávaly.
"Už to začalo." Zašeptala a rozeběhla se do chodby ve třetím podlaží porodnice. Výtahy přecpané lidmi ignorovala a rozeběhla se k požárnímu schodišti. Ve třetím patře po paměti našla chodbu čtyři a běžela až k posledním dvěřím s číslem 66, kde v postýlce vystlané nejjemnějším hedvábím spala její dcera. Ayumu, naproti spěchu, přistoupila pomalu a opatrně k postýlce a pohladila svou dceru po tvářičkách. Miminko se probudilo a podívalo se černýma očkama na svou maminku.
"Jsi tak zvláštní moje malá, princezničko Emi." Zašeptala k miminku, když ji brala do náruče. V té chvilce světla naposledy zablikala a zhasla. Celá porodnice se ponořila do tmy.
"Paní, prosím, musíte odejít." Zaprosila už poněkolikáté sestra. Je tak zaneprázdněná prací, že nic netuší?
"Paní to nemůžete!" Vykřikla sestra, když se Ayumu otočila a prošla kolem ní na chodbu, kde se opět rozeběhla. Marně. Než stačila někoho dalšího zavolat, Ayumu už byla dávno za vesnicí. Mířila k temným lesům u vesnice. Tam, kde má každý strom vlastní příběh, kde vše žije svým životem. Černovlasá žena mířila k Vlčí skále. Hlavnímu stanovišti vlků. Těch, kteří jí zlákali to temných lesů a přivedli k jejímu manželovi. Zlákali ji svou písní do vesnice ukryté v Temnotě. Celý život toho litovala, ale teď ji to připadá bláhové. Mělo se přece stát to, co se stalo. Teď už je neproklíná. Přemístila se k Vlčí skále a pomalými krůčky vyšla na mýtinu. Hledala do tváře vlkům, kteří na ni varovně vrčeli.

"Moje dcera… Emi Kurokawa. Postarej se o ni, prosím. Dlužíš mi to." Zašeptala se skloněnou hlavou Ayumu a položila uzlíček hedvábí k tlapkám největšího vlka. Vlčice uvědoměle kývla a čumákem si posunula uzlíček blíže k sobě. Potom se obrátila ke své smečce a zavrčela. Vlci se okamžitě stáhli a přestali na Ayumu vrčet. Malinká Emi pozorovala svýma velkýma očkama neznámý svět a koukala na svou maminku, jak jí líbá na čelíčko a najednou zmizela z jejího zorného úhlu. Emi se to nelíbilo a začala natahovat.

Černovlasá žena se ještě jednou uklonila smečce vlků a vydala se zpět do vesnice. Zanechala za sebou plačící dítě, které teď už zahalila vlčí těla a zakryla jí výhled na ten uzlíček, který má jako jediný právo na život. Ayumu se rozeběhla zpátky do lesa a doufala, že Emi svou šanci na život nepromarní jako ona.

Teď ale musí spěchat. Nesmí padnout žádné podezření, že někdo přežil jinak malou Emi Konožští ninjové budou hledat. Uštvou smečku vlků a pak všechny roztrhají na kusy. Znala ty metody, přecijen se je také učila.
"Stůj!" Ozvalo se za ní. Zastavila se a zůstala stát zády. Zavřela oči. Ten hlas zná. Poznala by ho mezi tisícovkou dalších. Pomalu se otočila. Stál před ní. V bříšku se jí ozvalo to známé šimrání. Pohlédla do tváře muži, kterého nikdy nepřestala milovat. 4. Hokage skryté Listové vesnice. Minato…
"Proč?" Samotné jí její hlas připadá chraplavý. Nikdy s ním nedokázala normálně mluvit. A vlastně ani teď si není zcela jistá, jestli se ptala na zničení vesnice Ukryté v temnotě, nebo na to, proč si vybral nějakou kunoichy s rudými vlasy místo ní.
"Ayumu, prosím, nevracej se do té vesnice. Udělali z tebe vraha. Prosím, vrať sezpátky do Konohy." Připadalo jí to jako věčnost, než promluvil. Mezitím pozorovala, jak si vítr hraje s jeho blonďatými vlasy. Do žil se jí navracel chlad. Tolik ho milovala a on ji dal košem. Uvnitř ní vřela zlost.
"Nic ze mě neudělali. Konoha je stejná jako tahle vesnice. Ba ne. V Konoze existuje něco jako nepřátelství. Myslíš, že lidé ve vesnici nevědí, že bude jejich vesnice pohřbena? Ne. Zůstali v ní, protože jsou věrní. Zůstali a zahynou po boku své milované vesnice. A já jsem obyvatel Temné. A my se smrti nebojíme, Minato…" Zavrčela Ayumu. V tom se ozval první výbuch. Nebe se zatáhlo a bouřkové mraky se začali seskupovat nad vrcholkem sopky. První blesk pročísl oblohu a zapálil stromy přímo vedle stojící dvojice. Krásná žena se chladně usmála a otočila se k němu zády. Rozešla se směrem k vesnici.
"Ayumu!!!" Slyšela ještě zoufalý výkřik svého jména vyslovené těmi nejkrásnějšími rty jaké kdy měla tu čest vidět. Bohužel, na to už bylo pozdě.

Procházela s úsměvem ulicemi, kde už vládlo peklo. První domy už byli v plamenech. Probouzející sopka vyvolala ve vesnici zemětřesení. Některé domy nevydrželki otřesy a zhroutili se. Celá vesnice se už dávno ponořila do tmy, protože přestala fungovat elektřina. Zahrady s gryly a lehátky byly pohřbeny pod masou betonu a oceli, když se hroutily jednotlivé domy. Černovláska procházela hlavní ulicí, kde se lidé se strachem dívali na kamenný strop nad vesnicí, který se také nebezpečně otřásal. Zbývala jen otázka, jestli zahynou rukou žhnoucího pekla nebo je zasype strop vesnice.

Ozval se jeden jediný výkřik malé holčičky. Ostatní lidé se jen se smířením a bez sebemenšího strachu dívali, jak se na ně žene obrovská masa žhnoucí lávy. Ayumu se odrazila a ladně vyskočila na střechu radnice, kde stál její manžel a Kage v jednom.
"Proč ses vrátila?" Zeptal se bez sebemenšího citu.
"Chtěla jsem vidět ten ohňostroj." Zašeptala kamenně Ayumu. V tom už se láva valila přes vesnici a škvařila na popel vše, co jí přišlo do cesty. Někteří už našli věčný pokoj v žhnoucím ohni, jiní ještě objali své nejbližší, než se nechali pohltit tekutinou ze samotných pekel. Láva postupovala vesnicí a nenechávala za sebou nic. Přes obrovský žár bylo cítit pach seškvařeného lidského masa. Ayumu spolu se svým manželem se dívali, jak jejich vesnice mizí pod žhnoucí lávou. Ještě pár vteřin… Jakoby se vše zastavilo. Vše utichlo. Ayumu přešla pár kroků ke svému manželovi a chytla ho za ruku. Přetvářka až do samotného konce. Anebo ne. Možná ho na konci chtěla doopravdy milovat.
"Navždycky." Zašeptali oba naráz a žhnoucí láva spolu s popelem jejich vesnice se převalila i přes ně…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kira Uchiha Kira Uchiha | 18. července 2011 v 10:22 | Reagovat

Máš pravdu, máš se za co omlouvat, pořádný článek nebo dokonce povídka nebyla přidána celé měsíce, což je obzvlášť vůči nám ,fanatikům :D, drobátko nefér. Každopádně fajn, beru to, musela sis něco urovnat, srovnat,uspořádat- ale teď jsi tady ne? :) Tak doufám, že dostojíš svému slibu a přes prázdniny tady z toho uděláš zase ráj na zemi, plný Kurushiminovských povídek a především PoD. Mě samotné se povídka jako taková strašlivě líbila, i když jsem se k předešlým dílům nevracela - no autor jsi ty, a když jsi měla pocit, že to chce předělat, předělávej- ale rychle :D:D:D. Teď už ten kolotoč nezabrzdíš. Jinak ale co povídky jako Obálka se zlatým lemem nebo "to překvapení"?:D Já si všechno pamatuju! Tak šup do práce, Kurushimi, poddaní jsou už netrpělivý.

2 endaria & SG-Deidara tvoje SB:) endaria & SG-Deidara tvoje SB:) | Web | 19. července 2011 v 20:23 | Reagovat

UUUUŽAS!!! som zvedavá ako sa tá poviedka zmení :D

3 Emi Emi | Web | 20. července 2011 v 16:20 | Reagovat

Mě to inspirovalo k básničce :) Ale potřebuju někoho, kdo mi to schválí sakra! :-/ :-D Kate, Tora i Ty.. věčně jste někde, no nebudu po tom pátrat... Písněte mi na blog, kdy býváte na netu, ať vás můžu někde vyčapat... mám spoustu novinek a nepřekonatelnou tohou se o ně dělit a nikde nikdo :-/ budu plakat :-(

4 Tora Tora | 20. července 2011 v 22:03 | Reagovat

jojo, ať žijou opravy a těžké začátky, ale ty to zvládneš!!!

[3]: jop vím, jak to myslíš, i jak se cítíš

5 Kate Seyora Wong Kate Seyora Wong | E-mail | Web | 21. července 2011 v 11:22 | Reagovat

nádherně přepracované...lepšíš se každým dnem..

[3]:no já jsem na netu skoro pořád, až na pár dní kdy mi byl zabaven kabel...hold zkus mě chytit na skypu či facebooku...tam jsem nejčastěji...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama