Visitors - 1.kapitola

26. července 2011 v 21:28 | Kurushimi |  Visitors

1. Jednoho slunečného dne byl spraven automat na kafe


Bylo slunečné odpoledne, jednoho dne v dubnu, což bylo samo o sobě hodně zvláštní, jelikož v dubnu moc takových dnů nebývalo. Bylo kolem druhé odpoledne a žáci středních a některých základních škol ještě stále trápili své mozečky a vypisovali si ruky a tím si také slušně zadělávali na zánět karpálních tunelů. V jedné, docela obyčejné, střední škole, kde se kloubily dohromady přírodní vědy a umění jakéhokoliv druhu byli učitelé dneska obzvlášť aktivní a nebylo možné identifikovat, jestli to bylo nově spraveným automatem na kafe, který do kelímku dával příliš velké množství kofeinu, nebo tím sluníčkem. I když právě to lezlo na, už tak zavařené, mozečky i studentům.


V jedné třídě, konkrétně v 3. A., seděla v předposlední lavici hnědovlasá dívka. Seděla sama a pozorný přihlížející by si všimnul, že učitelku přednášející o občanských právech zrovna moc nevnímá. V uších měla zastrčené sluchátka a hlasitost měla přesně vypočítanou, aby byla co nejvyšší a zároveň aby jí postarší učitelka neslyšela, což nic neměnilo na faktu, že jí tato hlasitost značně ohrožovala sluch. Pohybovala hlavou a dlouhé vlasy se jí do rytmu předsouvaly z ramen na záda a zpět. Bylo to její normální chování a dívce už to bylo tolerováno, po dvouměsíčním snažení učitelů v prvním ročníku jí to odnaučit. Nutno podotknout, že byla v ředitelně pomalu doma a za ty dva měsíce přišla o nejméně deset sluchátek. Učitelé nakonec svůj boj po vyčerpávajících domluvách a hádkách s ředitelem nakonec vzdali. Violet Green.

Dvě lavice před ní seděla černovláska. Sluneční světlo odkrývaly i tmavé modré proužky ve vlasech, které jinak nebyly vidět. Teď vypadala její hlava spíše modrá než černá. Hlavu měla opřenou o lavici a ani se nenamáhala předstírat, že ženu u tabule poslouchá. Už kolikrát dostala školní trest za spaní v hodinách. Ale měla velmi dobré známky ve všech předmětech, takže jí její průšvihy procházeli. Napravení zmíněné černovlásky ještě učitelé za tři roky nevzdali a tak byla černovláska v ředitelně asi víckrát než nový ředitel, který nastoupil tento rok. Černovláska Michella se trochu pohnula, aby našla přijatelnější polohu, přece jen deska její lavice byla až příliš tvrdá. A to se jednomu špatně spí.
"Michello Spenser! Co si myslíte, že děláte?" Najednou zavřískala učitelka, nutno dodat, že tím způsobila málem infarkt pěti studentům podřimujících ve třídě a ostatním přinejmenším velký šok, protože všichni vzdali alespoň pokusy poslouchat její monotónní hlas přednášející o občanském zákoníku, kterým byla tak nadšená, že prožívala stav podobný orgasmu, jen jak ji bylo dovoleno o právech mluvit. Učitelka přednášející právo svůj život zasvětila jedině studiu, takže jí to nikdo nemohl mít za zlé.

"Já… Ehm… Velice důsledně jsem přemýšlela o probírané látce, kterou tak upřímně obdivuju, stejně jako vás paní učitelko." Pronesla přesvědčivě Michella a přivřenýma očima se snažila zaostřit svůj ještě nefunkční zrak na pěnící ženu u hustě popsané tabule. Třída spustila tichý chechot. Michella byla proslulá velkým množství výmluv, které ji snad nikdy nemohly dojít.
"Já vám dám, přemýšlela!" Supěla dál učitelka posilněná kafíčkem, které popíjela i v hodině.
"Paní učitelko, ale to je čistá pravda." Přesvědčovala dál Michella a konečně se jí podařilo rozlepit oči natolik, aby učitelku alespoň viděla a mohla zaostřit. Učitelka se nadechovala, aby mohla něco, určitě peprného, odpovědět, ale zarazilo jí zvonění, které dralo uši snad všem lidem ve škole.
"Zvoní!" Ozvalo se snad od pěti lidí ve třídě. Náhle ve třídě zavládl chaos, jako při oznámení blížící se tsunami, i když stát, ve kterém jsme teď, je vnitrozemský a opravdu nemá přístup k moři. Všichni se zvedali ze židlí, které jen pár lidí zasunulo hezky zpět. Mezi nimi byla i hnědovláska, která zaregistrovala zvonění s pětisekundovým zpožděním a to bylo ve třídě 3. A. jako hodina. Všichni házeli do báglů věci a bylo jim upřímně jedno, zda jsou věci jejich nebo náhodou sbalili učebnice svému spolusedícímu nedej bože spolužačce z druhého konce třídy. Michella shodila své věci do báglu mezi prvními. Učitelce snažíc se zadržet třídu, nicméně se jí to zrovna moc nevedlo, věnovala milý úsměv a ověšená deskami s výkresy a dalšími třemi taškami vyběhla ze třídy s výkřikem přiděleným právě hnědovlásce: "Dělej Violet!"

"No jo furt." Nenechala se vyvést z míry Violet. Nejspíše její pomalost až ospalost byla způsobena nedostatkem kofeinu, jelikož ráno svůj rituál neudělala, neboli svůj obří hrnek kafe nepila a automat ve škole byl vždy obsazený alespoň pěti učiteli každou přestávku. Ne že by nezkoušela se vytratit z hodin, aby svoji hladinu mohla doplnit, nicméně učitelé byli dnes obzvlášť prozíravý a Violet se to nakonec nepodařilo. Teď se ale nedalo nic dělat. Usmála se na učitelku, která po boji se stádem právě dospělých lidí vybíhajících ze třídy vypadala, jako by absolvovala tříhodinový běžecký maratón a její pečlivě upravený účes již tak pečlivě nevypadal. Vyběhla ze třídy, a když se jí ani po pětiminutovém běhu, kdy už myslela, že vyplivne plíce, Michell nedohonila, rezignovala a s bílým šátkem na báglu se vzdávala.

"Počkej, Michell!" Zařvala z plných plic, až v kabinetě na druhém konci školy na sebe ředitel vylil zrovna přinesenou kávu, na kterou si vystál dlouhou frontu. Černovláska se zastavila snad okamžitě po té, co se jí ke sluchovodu dostala první slabika. Nebo to snad byla už rozzuřená aura Violet, která se k ní hnala jako rozzuřený býk, už se nedozvíme. Nicméně hnědovláska tak rychlou reakci své kamarádky nepředpokládala a v další sekundě už detailně zkoumala černé vlasy se světle modrými i tmavě modrými proužky své kamarádky Michelle. Obě nějak náraz neustály a skácely se uprostřed školního dvora na zem. Když je doteď někdo nepozoroval, teď na ně hleděli všichni. Někteří s pohrdáním, někteří převraceli oči a nejméně tři čtvrtě školy právě propukalo v hlasitý smích.
"Spenserová a Greenová už zase vyvádějí." Chechtal se jejich spolužák, až málem spadl ze zídky, kde ladně vystavoval své tělo s pouze jedním procentem podkožního tuku, nutno dodat že stejné množství měl na těle svalů.

Dvě dívky to nekomentovali a radši věnovali všechno své momentální úsilí a pozornost sbírání rozsypaných výkresů Michelle. Byla hlavní priorita je sebrat, protože některé by se neměli dostat na veřejnost. Když sesbíraly obsah asi pěti tašek a tří desek se smíchem vyběhly ze školních pozemků směrem k autobusové zastávce za doprovodu smíchu spolužáků a kroutících hlav učitelů marně se pokoušejících o jejich převýchovu a trochu zkrocení jejich fantazií už nějaký ten pátek. Byly proslulé hlavně svými bláznivými nápady, které byly pro ostatní zpestřeným nudných školních dnů. Navíc měly posedlost v Japonské zemi jako takové a hlavně v kreslených seriálech pro děti. Spolužáci to nechápali a dvě dívky se netajily, že to není zrovna moderní koníček. Ovšem jejich dalšími zájmy a svou věčně výmluvnou grimasou, nebo vysmátých obličejů vyvážili svůj společenský život, proto je spolužáci brali celkem dobře. K nevýhodě královen školy, které holky braly v nemilost a nejraději by si je usmažili v UV lampách, ve kterých sušily své nehty.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tora Tora | 27. července 2011 v 20:41 | Reagovat

ach bože. Miluju tuhle povídku. Zatraceně nás nikdo nikdy nepřevychová pokud to nebudeme chtít,co? Muuheee, bomba, moc se těším na další. Ať žijou Visitors!!!!! ps: Kvůli tobě mám mokré pyžamo od slz, jak se směju!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama