Visitors - 2.kapitola

9. srpna 2011 v 21:35 | Kurushimi |  Visitors

2. kapitola aneb dobrdelééééé


"Tak to bylo něco!" zhodnotila situaci Michella. Violet si utřela slzy smíchu a kývla. Obě se ještě pochichtávají a míří na autobusovou zastávku. Když jsou tak v polovině cesty, projede kolem nich autobus a díky prozíravosti Violet oběma dojde, že tenhle autobus je má dopravit domů. Obě se rozeběhly směrem k zastávce, nutno podotknout, že Michelle ověšené taškami jako vánoční stromeček běžet moc nešlo a Violet, která se pořád za ní otáčela, se stala malá nehoda a dneska už prozkoumávala detailně druhý objekt. Tentokrát se dočkal její analýzy sloup veřejného osvětlení. Autobus dívky samozřejmě nestihly (tak jako každý den) a tak se usadily na zastávce a pustily se do živé debaty o nejnovějších dílech jejích oblíbených seriálů.


"Viděla jsi už 204?" ptala se Michella a oči ji svítily.
"Neměla jsem ráno čas a večer jsem psala." Pokrčila rameny Violet a málem padla do deprese, že je tentokrát až druhá, kdo uvidí nový díl Naruta. Většinou to bylo tak, že Michella usnula při večerním každotýdenním čekání na nejnovější díl.
"Neuvěříš, co se tam stalo!" Michella začala Violet podrobně líčit průběh dílu snad sekundu po sekundě. Dodala k tomu svých pár originálních črtů do skicáku, ale byli tak originální, že Violet ani jednu z nich nepochopila. Asi se Michella zrovna věnovala abstrakci. Violet to pustila za hlavu, protože právě přijel jejich další autobus.

"Takže ve čtyři." Zařvala za Violet Michella a odběhla na druhou stranu.
"Ne, až v pět! Musím dělat úkol!" Zařvala za ní Violet. Sousedi v okolních domcích, přilákáni nenadálým hlukem, jen hrozili prsty, protože tohle se v této ulici dělo denně. Dvě holky na sebe řvaly z pomalu opačných konců ulice.
"Ten co už děláš dva týdny? Hodně štěstí!" Zařvala zpátky Michella. Violet už se nadechovala k odpovědi, když Michelle něco přepadlo a ona upustila jednu tašku. Na té byla zavěšena další a další a na těch měla zavěšené složky. Takže opět bylo všechno na zemi.

"To máš za to!" Smála se na opačném konci ulice Violet a následně se otočila a kráčela domů za všemi svými zvířaty.
Michelle přišla domů a přivítala se s matkou. Žily v malém domku samy dvě, ale plně se respektovaly, což bylo štěstí.
"Přijde dneska Violet?" optala se její mamka, když před zrcadlem dokončovala poslední úpravy svého zevnějšku.
"Jo přijde." Kývla na ni Michelle, "sekne ti to," dodala ještě. Její matka se jen usmála a vyrazila na pracovní večeři a nějakým kolegou.

V pět a deset minut se rozeřval domem ohlušující zvuk domku. Byla to kdysi výhodná koupě a dodnes toho obě Spenserové litují. Michelle se s plnou pusou popcornu odebrala ke dveřím. Ani se nenamáhala s pozdravem, jen otevřela, kývla a rozešla se k obýváku. Violet se v jejím domě dokázala pohybovat už i poslepu a ve tmě, což samotné Michelle působilo obrovské potíže. Nebo to možná bylo tím, že jakmile se v její blízkosti nenacházel jediný zdroj světla (měsíc a televize se nepočítá) přepadala ji stavy únavy. Kdy si musela pomalu okamžitě lehnout a spát. Možná proto bylo po domě Spenserových až nepřirozeně mnoho křesel, polštářů a všechno velmi měkké, pohodlné a přímo vybízející k lenošení. Jak Michelle často říkala, i lenošit se dá s grácií!

Usadily se v obýváku a Michelle přes komplikovaný systém (když to jde jednoduše, jde to i složitě) pustila na televizi další díl jejich společného oblíbeného seriálu - Naruta. Obě se v té chvíli málem přilepily k obrazovce a málem se neodvažovaly mrknout. A zrovna v tom nenapínavějším (když i Michale přestala likvidovat mísu popcornu) všechno na elektřinu v domě zablikalo a zhaslo.
"Néééé!!!" ozval se zoufalý výkřik.
"Doprdeléé!!" druhý zoufalý výkřik. Každý by si myslel, že se něco stalo (sousedi málem volali záchranku).
"Jak to dopadnééé!!!" (dívky měly zjevně jiné priority)
"Sakra, blbé pojistky! To se ještě nestalo!" nadávala jedna z nich, bohužel nešlo identifikovat která.
Na to se obě děvčata vrhla po ztemnělém domě k chodbě, kde podle všeho měly být pojistky. Nutno podotknout, že to věděla Violet.
"Co teď?" obě dívky bezradně civěly na hromadu drátků.
"Tady je jeden nezapojený." Poukázala na zjevnou situaci Michelle.
"Kdybych se už neprobudila, seznam toho, co chci, aby se mnou bylo, mám v zadní kapse." Řekla Violet a na to chytla drátek a zasunula ho do zástrčky. V tom se ozvalo podivné zapraskání a z pojistek odletěly jiskry. Odhodilo to Violet k protější stěně, do které narazila, a Michelle to strhlo sebou. Dům se zahalil do tmy a ticha…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tora Tora | 13. srpna 2011 v 16:23 | Reagovat

ááááááááááá miluju naše řvaní přes ulice. Hej to víš, že mně jeden debil z betléma (ubytovna),řval,že máme být potichu blbec jeden :D. Jinak nádhera, můj seznam je pořád v šuplíku dole :D :D. ACh boože miluju tuhle povídku , jak cip :D
PS: Máti se diví,proč se furt směju :D.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama