Passion of Darkness - 4. kapitola

29. září 2011 v 9:21 | Kurushimi |  Passion of Darkness

4.kapitola




"Podal jsem jí květinu
a ona přivoněla.
Ukázal jsem jí slunce
a ona se usmála.
Dal jsem jí srdce
a ona řekla,
JDU S TEBOU!"


"Nemůžeš! To nejde!" V malé místnosti, ve velkém domě v písečné se ozýval ženský hlas. Byl naplněný vzlyky a bolestí. Ve vedlejší místnosti, kde služebnictvo poklízelo, nebyla slyšet odpověď na vzlyky a pláč paní domu. "Já… Já se ho vzdám. Nedovolím, abys mému dítěti provedl něco takového." Vzlykala paní domu. Služebnictvo se naschvál zdržovalo u stěn, aby slyšeli i klidnou a tichou odpověď pána domu.


"Nemůžeš mi vzít dědičku. Musí být do jejího těla vložen démon. Bílý pískový drak patří k nejmocnějším, které kdy pobíhali po světě." Sotva slyšitelně naléhal na svou ženu muž se jménem Buntaro. "Ne! Jak můžeš být tak bezcitný? Bude to tvoje dítě!" Zařvala na svého muže hnědovlasá žena s obličejem smáčeným od pláče. S dalším vzlykem vyběhla z místnosti a nevšímala si služebnictva ztuhlého na místě u stěny.


Zato červenovlasý muž, který vyšel z místnosti vzápětí, si služebnictva všiml. Pronikavým pohledem jeho černých očí si prohlédly každého v místnosti. Pomalu přeskakoval z jednoho na druhého a služebnictvu připadalo jako by jim viděl až do duše. Neříkal však nic. Služebnictvu připadalo, že by bylo možná lepší, kdyby na ně začal řvát, než toto hrobové ticho. Nakonec červenovlasý Buntaro s povzdechem odešel stejnou chdbou jakou před chvílí proběhla jeho dlouhovlasá, krásná žena.


Miloval ji. Miloval svou Temako, ale v této chvíli nemohl ustoupit. Dítě, které nosila ve svém lůně už dva měsíce, bylo předem předurčeno stát se dědicem jeho kekkei genkai. Malé miminko, které vzniklo spojením jejich lásky a touhy bylo předem předurčeno, aby se stalo schránkou pro démona. Buntaro věděl, že je to kruté a bezcitné. Ale nemohl riskovat, že by Bílý Písečný drak utekl a zpustošil tak celou vesnici. Nemohl riskovat, že by démona chytila jiná vesnice. Navíc taková síla spoutaná v jeho už teď milované dceři. Buntaro se usmál. Láskyplně se zahleděl na pootevřené dveře do soukromého pokoje jeho manželky. Ležela na posteli a spala. Vypadala andělsky.
"Budeš silná má malá Endario."

Každý měsíc se opakoval stejný scénář. Vždycky, když se Temako vrátila od doktorky, následoval rozhovor, který vždy vyústil do plačící hádky. Pokaždé se milující pár usmířil a další měsíc si opět opětovaly láskyplné pohledy. Bříško hnědovlasé ženy pomalu rostlo. Byla to známka toho, že se malá Endaria vyvíjí dobře. Buntaro a Temako byli šťastní. Až v sedmém měsíci těhotenství nastal zvrat. Pokaždé jejich rozhovor skončil tak, že Temako chtěla dát svou jedinou a milovanou dceru do sirotčince a zabránit tomu, aby byl do jejich dcerky vpraven démon. Ale tentokrát se slzami v očích a bolestí v srdci kývla na svého muže a vyhledala jeho obětí.


"Netrvá to nějak dlouho?" červenovlasý velitel ANBU jednotek přecházel po dlouhé chodbě plné bílých laviček. Na stěně tikaly hodiny a muži připadal každý úder vteřinové ručičky jako věčnost. Kdykoliv se objevila v chodbě nějaká sestřička, začal Buntaro bláznit. Ptal se každé, jestli není jeho žena na sále moc dlouho, jak je na tom, jestli se jí dobře daří… Byl možná nervóznější než jeho žena, která v jednom z porodních sálů bojovala za narození jejich dítěte. Buntaro přecházel chodbou sem a tam a byl stále nervóznější. Sám by potřeboval něco na uklidnění. Neodpustil by si, kdyby se jeho milované ženě nebo malé Endarii něco stalo.


Na mysl se mu po dalších pěti minutách dostala kruhová temná místnost, pomalovaná nejrůznějšími znaky. Zaklínací místnost. Už bylo vše připraveno. Jakmile se dítě narodí, zapečetí do něho Bílého Pískového Draka. Ale to teď nebylo důležité. Musí z toho obě vyváznout živé a zdravé. To je důležité. Buntaro si povzdechl a najednou se z porodního sálu ozval nadšený výkřik a dětský pláč. V té chvíli byl Buntaro k neudržení. Vtrhl do porodního sálu a viděl nejkrásnější obrázek na světě. Jeho šťastná žena chovala v malém růžovém uzlíčku malinkaté miminko. Usmívala se na svého muže a pohupovala uzlíčkem.


"Miluju tě." Zašeptal Buntaro a políbil svou ženu a malinkatou Endarii na čelíčko. "Honem. Musíš to udělat." Prohlásila s úsměvem Temako a podávala uzlíček svému muži. Ten po chvilce kývl, vzal si uzlíček a při odchodu se usmál na svou vyčerpanou ženu. "Neboj Temako. Moje malá Endaria bude v pořádku a silná. Promiň mi to, musí to tak být…"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bellla-Kazumi Bellla-Kazumi | Web | 30. září 2011 v 13:00 | Reagovat

Ahojky Toro rozjela jsem zase mojí povídku nový život, kdyby si měla zájem tak na blogu je nový díl měj se páčko:)))

2 endaria & SG-Deidara tvoje SB:) endaria & SG-Deidara tvoje SB:) | Web | 2. října 2011 v 11:41 | Reagovat

krááásny diel *.* :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama