Passion of Darkness - 15. kapitola

23. října 2011 v 9:39 | Kurushimi |  Passion of Darkness

15. kapitola




" Pojď blíž a nehraj si na anděla, zkus hádat, k čemu máme svá těla. Nestůj, už nesni o životě, slyšíš, jak přede tygří kotě a to kotě už má hlad, pojď se semnou milovat."


Akatsuki sídlo se pomalu probouzelo do krásného poledne. Všichni byli vzhůru kolem deváté, protože včera se s příchodem nových členek pít nějak nestihlo. Dneska měl proto Hidan naplánované zpít do němoty a potěšit se v posteli přítomností nějaké občanky skryté deštné. Teď měl namířeno do kuchyně pro něco k snídani a radostí nad svým večerním programem málem tancoval.
"Kdo sakra sežral všechno jídlo?!" Zařval na celé sídlo, po důkladné obhlídce ledničky, spíže, zásuvek a dalších tajných skrýší, kde si Konan schovávala své oblíbené jídlo. Právě v té chvíli se z jídelny začali plížit Tora s Itachim. Oba nacpaní k prasknutí, takže jejich plížení bylo spíš pokus o normální chůzi. Přesto si jich Hidan celý rozčílený nevšiml, nebo spíše nepostřehl, že jdou poněkud neohrabaně.


Stejně jako Hidan se po chvíli rozčiloval i Kakuzu a Konan.
"Kdo tu tak ječí? Vzbudili jste mě." zívla právě přicházející Kurushimi. V kuchyni už byla nejméně polovina členů organizace a všichni notně rozčílení. Kurushimi se kolem všech prosmýkla až kupodivu obratně, když sotva viděla a otevřela ledničku.
"Kdo všechno sežral?" zařvala po dvou minutách zírání do zcela vybrakované ledničky.
"Nikdo neví. Já mám taky hlad." odpověděl jí rozčílený Hidan. Tak krásně ten den začal a už je zkažený.
"Co se tu děje?" nakoukl do kuchyně Pein.
"Někdo sežral všechno jídlo." zakňourala Konan málem se slzami na krajíčku.
"Nenažranci. Konan najdi někoho a jděte pro nové. Kurushimi? Najde Toru a Emi, která je někde v podzemí. Vaše mise je zabití tohohle chlápka." Oznámil Pein jedním dechem a podal Kurushimi, ještě neschopné úplného probuzení fotografii a odporoučel se opět do své kanceláře.

Endaria běžela lesem. Podle mapy, by mohla být na místě za pět minut. Po chvilce seskočila z větví stromů na zem. Pod mohutným stromem byl k vidění zamaskovaný poklop. Kdyby Endaria nevěděla, kde má hledat, nevšimla by si ho. Teď otevřela železný poklop a seskočila do podzemních chodeb. Temné chodby osvětlovaly jen louče. Vzdáleně jí to připomínalo sídlo, kde vyrostla a i teď žila. Do mysli se jí vkradl obraz červenovlasého muže. Co teď asi dělá? Myslí na mě stejně jako já na něho? Kladla si v mysli otázky a procházela chodbami. Pastím se obratně vyhýbala. Učil jí přece samotný mistr pastí a jedů. Endaria posmutněla. Neuvidí ho přinejmenším týden. Už teď se jí po něm stýská.
"Co tady chceš? A kdo jsi?!" Sykl hlas za ní. Endaria ztuhla. Ani si při všech myšlenkách na Sasoriho nevšimla, že by za ní někdo byl. Má na ní ale neblahý vliv.
"Jsem Endaria Temako-Tyijari." Představila se a otočila. Spatřila mladou dívku s černými vlasy v copu. Na sobě měla fialové krátké šaty a u pasu katanu. Určitě byla ninja.
"Co tady chceš?" Sykla neznámá tvrdě.
"Hledám úkryt a Orochimara, chci se přidat na jeho stranu." Endaria byla dobrá herečka. Neznámá jí uvěřila. Pokynula jí ať jde za ní. Šli spletitými chodbami, až se před nimi objevily velké dvojité dveře.
"Mimochodem jmenuji se Shinju Tatsuya." Řekla dívka a vešla dveřmi dovnitř. Endariu nechala stát venku.

"Misi jste splnili, ale celý dům toho chlápka jste nemusely obrátit v popel." Domlouval třem dívkám Pein, když se k večeru vrátili z mise a sebou přinesli tělo mrtvého muže. Všechny se jen ušklíbly.
"Dobře, nyní jste oficiálně přijaté do organizace. Konan vám vše předá." Vedl dál svůj skoro-monolog Pein. Opět se mu dostalo odpovědi ve formě přikývnutí a všechny se ztratily ve vánku.
Černovláska se jménem bolest se procházela chodbami sídla. Venku zapadalo slunce a v chodbách by bez loučí nebylo vidět na krok. Celé sídlo dostalo tajemný a děsivý nádech. Noc přeje zločincům a těch je v tomhle sídle víc než dost. Kurushimi zahnula za roh, nedávala pozor a do něčeho narazila. Její myšlenky se toulaly daleko, a proto málem vyjekla. Předmět, do kterého narazila, stál velmi pevně, a tak musela spadnout ona.
"Promiň, nevšiml jsem si tě." Zamumlal muž a podal jí ruku. Černovláska nic neříkala. Přijala nabízenou ruku a postavila se. Teď si mohla prohlídnout to stvoření, co nedává pozor. Byl to ten červenovlasý muž, matně si vzpomínala na jeho jméno. Sasori ovšem nebyl v této chodbě jen tak náhodou. Chtěl jí potkat.
Stále tiskl její ruku, i když už dávno nebyla na zemi. Ani jeden nic neříkal. Jen se dívali tomu druhému do očí. Na neviditelný povel strhl Sasori Kurushimi a přitlačil jí ke zdi. Ta stále nic neříkala. Jen se zkoumavě podívala na Sasoriho a na tváři se jí rozlil úšklebek.
"Myslím, že tvá přítelkyně nebude moc nadšená z toho, co tady provádíš." Pozvedla koutky úst k malému úsměvu.
"To je mi jedno." Zašeptal Sasori. Jednou rukou přitlačil ke zdi ruku Krurushimi. Druhou jí objal a své rty hladově přitiskl k těm jejím. Černovláska zavřela oči a polibky hladově oplácela. Nechala se ovládat instinkty a pudy, které jí velely pokračovat. Volnou ruku zapletla Sasorimu do vlasů a nenechala ho, se odtáhnout. V sousední chodbě uslyšeli hluk, ale to už mizeli v oblaku dýmu a touhy….
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama