Passion of Darkness - 17. kapitola

27. října 2011 v 9:41 | Kurushimi |  Passion of Darkness

17.kapitola


"Přátelé jsou lidé, kterým nevadí, zavoláte-li jim třeba ve čtyři hodiny ráno"


Kate se prodírala vysokými křovisky. Byla tak zesláblá, že si je ani nemohla odhrnout z cesty. Po celém těle měla škrábance od trní a oblečení roztrhané.
"Sakra." Sykla, když se jí opět podlomila kolena. Spadla na další větve s trním. Z nohou jí tekla krev. Jediné co si chránila, byla pravá ruka. Kdyby jí ta Ren Ryo neškrábla do pravé ruky, kde je její slabina, zabila by ji. Ale co naplat, teď musí sehnat pomoct. Brzo nastane noc a v temném lese je to bez chakry hodně nebezpečné. Navíc, v tomhle stavu nemůže zůstat dlouho. Má úplně rozhozené přívody energie a Gobi to také dlouho nevydrží. Ztěžka se postavila. Opřela se celou svou vahou o katanu, levou rukou se přidržovala větví a nevnímala trny, které se jí zarývaly do kůže. Popošla pár kroků.


"Musím někoho najít." Byla poslední myšlenka, která se jí vkradla do mysli, než se propadla do bezvědomí.

Černovláska procházela temnými chodbami. I když bylo odpoledne, venku pražilo sluníčko a teploměr ukazoval stále kolem 24 stupňů, tady bylo chladno a hlavně temnota. Emi nenáviděla slunce a slunce nenávidělo jí. Byly nepřáteli na život a na smrt. Ani jeden nemohl existovat, když byl ten druhý poblíž. Emi nelitovala, že slunce vidí jen při posledním okamžiku, než zapadne. Ještě nikdy neviděla slunce v plné síle. A tak jí to také vyhovovalo.
"Kampak paní Emi-san?" Rozpustilý hlas se ozval za ní.
"Nevím. Co je ti do toho?" Zeptala se mužíčka s oranžovou maskou, když se otočila jeho směrem.
"Zajímá mě to Emi-san." Odpověděl jí mužíček.
"Ten sharingan přede mnou neschováš." Ušklíbla se mimo téma Emi. Nahnula se blíže k němu a propalovala ho svýma očima. Normálnímu člověku, by se zdálo, že chodba je prázdná a hlasy jsou jen halucinace. V podzemí nikdy nebylo vidět na krok. To těmhle dvěma, ale nevadilo. Tma je jejich společníkem.
"Sharingan?"
"Chováš se jako malý harant Madaro." Povzdechla si Emi. Otočila se k němu zády a pokračovala v své cestě. Madara stál na místě a pozoroval její siuletu, dokud nezahnula za roh. Pod maskou se ušklíbl. Byla zajímavá, hodně zajímavá a jeho tajemství odhalila po dni stráveném v organizaci. Za celou dobu ho neviděla, a přesto okamžitě věděla, že je to Madara Uchiha. Zajímavé, velmi zajímavé. Poupravil si masku a ztratil se v temnotě.

Itachi se rozhodl vytrávit snídani procházkou i když až odpoledne.. Zprvu se jeho chůze podobala koulení, ale časem opět nabýval normálního tvaru. Rozhodl se procházku protáhnout. Bylo mu příjemně. Venku bylo teplo a sluneční paprsky osvětlovaly i temné kouty. Už byl nejméně dvě hodiny na cestě, když asi deset metrů od něj v křoví něco zašustilo. Uchiha zbystřil. V očích se mu objevil sharingan. Popošel ke křoví a odsekl kunaiem první větve. Byly plné trnů. Lámal, odsekával, přesekával větvičky a prodíral se hustým podrostem. Na rukách měl krvavé šrámy od trnů. Odhrnul a odsekl další větvičky. Na zemi mezi trním leželo bezvládné tělo. Charka jim ještě proudila, ale byla rozrušená. Nebylo divu, že omdlela. Zkontroloval chakru důkladněji. Tuhle by poznal všude na světě. Kunaiem odsekával všechny větvičky, které omotaly bezvládnou dívku za tu chvíli, kdy tady ležela. Konečně jí vyprostil. Na celém těle měla mnoho odřenin a krvavých ranek. V noze měla jedno větší zranění, jinak byla v pořádku. Itachi jí položil na sebe. Tím uvolnil pravou ruku zaklíněnou pod jejím tělem. Itachi si jí prozkoumala a uznale pokýval hlavou. Na dlani uviděl jediný škrábanec. Zvedl svou kamarádku do náruče a vykročil na cestu zpět k sídlu.
Po chvíli se Kate v jeho náručí zavrtěla. Byla natolik zesláblá, že nedokázala otevřít ani oči.
"Prokletý škrábanec." Zamumlala z posledních sil a znovu se propadla do bezvědomí. Itachi se jen pousmál. Její jediná slabina a přesto tak velká.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama