Passion of Darkness - 5.kapitola

2. října 2011 v 9:23 | Kurushimi |  Passion of Darkness

5.Kapitola


"Nenávist mezi blízkými příbuznými bývá obvykle nejprudší."


"Mitsuko, Podívej." Zašeptal muž ke své ženě a podával jí do rukou malý uzlíček. "Vždyť je to dítě!" Vyhrkla žena. Zděšeně se dívala na malý uzlíček v jejím náručí. "Pšt! Nebo ho vzbudíš." Sykl na ni muž. Mitsuko se na svého chotě vykuleně dívala. Hlavou se jí honilo tisíce myšlenek a přitom žádná. Vůbec nechápala, o co tady jde. " Je to kluk. Jmenuje se Kenshin. Je to syn mého přítele, který zemřel v boji. Prosil mě, ať se postarám o jeho syna." Vysvětlil šeptem smutně muž. Až teď si Mitsuko všimla zkrvavených ran na jeho těle. Byl celý pomlácený a zkrvavený. Krev mu nejvíce tekla z velké rány na paži. Zděsila se.
"Jak… Jak to myslíš?" Vykoktala. Odolala pokušení zahodit bezmocné dítě na zem a začít ošetřovat svého muže. Ale něco jí v tom bránilo.
"Přepadli nás ninjové. Ochránil mě i za cenu vlastního života." Muž byl čím dál smutnější. Jako by mu působilo nesmírnou bolest jen mluvit o té tragické události. Mitsuko tohle zjištění zarazilo. Někdo obětoval za jejího manžela život. Neznala jeho jméno, ale už teď mu děkovala. Nepřála nikomu smrt, ale za svého manžela by byla schopna možná i zabíjet.
"Musím tě ošetřit." Pronesla rázně. Ty rány, hlavně ta na rameni vypadla dost vážně. "Ne kdepak. První ulož někam toho malého špunta. Už jsem zařídil adopci. Promiň, ale nemohu ho nepřijmout." Zašeptal ještě tišeji muž. Mitsuko chtěla něco namítnout, ale pohled jí sklouzl na ten malý uzlíček v jejím náručí. Zahleděla se do nevinných oček a v ten moment se něco změnilo. Necítila k miminku odpor, ale nějaké zvláštní pouto. Doslova jí učaroval.


"Dobře." Přikývla a s úsměvem odnesla malého do ložnice. Ošetřila svému muži rány a oba si nakonec sedli k čaji. Mitsuko potřebovala znát celou pravdu. I když to bylo pro jejího muže hodně bolestivé, musela to z něj dostat. Mezitím co v pomalých větách vyprávěl své ženě události posledních hodin, sám se přenesl na bojiště. Mitsuko si vše vyslechla velmi pečlivě. Nakonec se jí v hlavě vynořili zavřené očka toho malého miminka, co spalo v jejich ložnici a bylo rozhodnuto. Malý Kenshin tu může zůstat.


"Jsem těhotná.'" Oznámila rodině Mitsuko jednoho večera při společné večeři. Malý Kenshin byl miláčkem klanu hned, jakmile ho spatřili. Otec stejně jako Mitsuko ho přijali za vlastního a milovali ho stejně jako by ho sama Mitsuko porodila. Od té události uběhli čtyři roky a malý Kenshin rostl v zdravého a silného muže. Dostával trénink od svého otce a Mitsuko mu věnovala veškerou svou lásku a péči. Teď na ní její manžel hleděl s překvapením a malý Kenshin začal tleskat. "Budu mít sescičku nebo blatcička." Zašvitořil a objal Mitsuko. "Nezapomínej na slušné vychování." Připomenula mu. Kenshin okamžitě poslechl a opět si sedl na své místo.


Muž byl štěstím bez sebe. Miloval Kenshina a teď bude mít i své vlastní dítě. Oba se na nového člena rodiny neskutečně těšili. Jenomže Mitsuko to měla jinak. Nechtěla už nikoho do jejich harmonické rodiny. Nechtěla nikoho dalšího. Věděla, že od teď bude muset svou lásku dělit. A to se jí dvakrát nelíbilo. Každým dnem kdy se blížil termín porodu, byla mrzutější. Otravovalo jí břímě rostoucí jí v jejím lůně. Ale byla moc dobrá herečka. Muž ani malý Kenshin nic nepoznali.

A konečně nastal den vysvobození. Mitsuko byla po vyčerpávajícím porodu osvobozena od svého bříměte a její manžel byl vysvobozen z věčného čekání. Když podali Mitsuko malou holčičku zabalenou v růžové dečce málem propukla v pláč. Opravdu věřila, že když jí konečně uvidí, když jí sevře ve svém náručí, pocítí všechny emoce, které by cítit měla. Ale nebylo tam nic. Prázdno. Stejně jako celých devět měsíců necítila k malému uzlíčku nic. Klidně by tu teď malou Shinju nechala a odešla si za svým životem. Bylo to pro ní jen cizí dítě, jen obtížné uřvané dítě. Potvrdilo se to vzápětí. Malá Shinju se rozplakala a nemocniční pokoj naplnil dětský pláč, který uslyší uši Mitsuko ještě mnohokrát.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 endaria & SG-Deidara tvoje SB:) endaria & SG-Deidara tvoje SB:) | Web | 2. října 2011 v 11:44 | Reagovat

vždy keď som čítala túto poviedku, vždy som sa uvoľnila :) aj tento diel sa ti podaril..len tak ďalej :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama