Passion of darkness - 7.kapitola

6. října 2011 v 9:28 | Kurushimi |  Passion of Darkness


7. Kapitola




"Ať osud do mne sebevíce bije, ať sebevíc mě raní, čím více strádám, tím víc plápolám."


Vzteky až rudá žena hleděla na postaršího muže. Ten měl jedno oko a jednu celou paži obmotanou obvazy. Na těle měl několik jizev. Teď arogantně hleděl na vzteky rudou Ellie. "Nenávidím tě! Nenávidím tebe i celou proklatou Konohu!" Zařvala žena. Arogantní muž se na Ellie podíval z vysoka a pohrdavě. "Tvá nenávist je bezvýznamná Ellie Seyora Wong." Prohlásil a jal se k odchodu z kanceláře. "Proklínám tě, proklínám tě Danzou! I celou tvou Konohu!" Zařvala Ellie a vytratila se s větrem, který se znenadání objevil. Poslední co Danzou viděl byly dvě krvavě rudé oči patřící jedné z nejlepších kunoichy Konohy.



V noci se potají, pod hvězdnou oblohou za stráží měsíce plíží mladá žena temnými ulicemi. Konoha se nechává unášet v krajinách spánku a netuší, že jedna žena právě prochází branou jejich velevážené vesnice. Než učiní poslední krok a opustí vesnici, kterou kdysi milovala, naposledy se otočí. Hlavou Ellie proletí její poslední slova, která v této vesnici vyslovila. "Proklínám tě, proklínám tě Danzou! I celou tvou Konohu!" Na její tváři není ani stopa po smutku. Není tam nic. Jen čirá nenávist k celé téhle vesnici. Ve tmě úplňkové noci zasvítí dvě rudé oči a zmizí v temnotě.


Od té doby mladou Ellie Seyora Wong nikdo neviděl.

"Máte dvě holčiky" Rozezní se hlas unavené doktorky v místnosti sloužící jako porodní sál. "Kate a Amika." Zašeptala unavená Ellie a šťastně si přivinula oba uzlíčky ke svému tělu. Byla nesmírně vyčerpaná, ale ani to jí nezabránilo alespoň jednou pochovat obě malé holčičky. Její malé holčičky. Najednou se ozval otřes. Celá místnost se otřásla a některé věci popadaly na zem. Ellie sevřela pevněji své holčičky v náručí a vystrašeně se zeptala sestry, co se stalo. "Nevím. Půjdu to zjistit." Vyběhla na chodbu sestřička. Další výbuchy se ozývaly z venku. Ellie nevěděla co se děje, jen věděla, že má nepředstavitelný strach.


"Ellie. Není ti nic? Jsi v pořádku? A Kate s Amikou?" Málem vyrazil dveře Daisuke Wong. Současný kage temné vesnice. "Co se děje?" Vylekala se Ellie. "Na naší vesnici zaútočil Gobi no Houkou! Ten výbuch… Zničil polovinu nemocnice! Myslel jsem, že jsi tam taky!" Vysvětloval v sekavých větách Kage a díval se přitom střídavě na Ellie a na své dvě dcerušky. "Nedokážeme se mu ubránit!" Vyhrknul najednou Daisuke roztřeseně. V ten moment Ellie pochopila. Její oči se zalili slzami. "Kterou si odneseš?" Zeptala se přiškrceně. Věděla, že není jiná možnost. Musela jako manželka Kageho skryté temné splnit svou povinost a ochránit vesnici před zkázou. I kdyby to mělo být obětováním vlastního dítěte. Muž přistoupil k oknu a hleděl na hrozící zkázu. "Kate. Kate to zvládne. Musíme… Musíme zachránit vesnici!" Pevným hlasem prohlásil Daisuke.


"Kate Seyora Wong. Naše jediná naděje." Zašeptal muž ke své manželce, když mu předávala se slzami v očích jednu ze svých dcer. "Naše naděje." Zašeptala a přitiskla si svou druhou dceru - Amiku blíže k tělu. "Neboj se Ellie. Oba se ti vrátíme." Zašeptal muž s jedním uzlíčkem v náručí a vytratil se ze dveří. "Né! Počkej!" Vykřikla žena a natáhla za ním ruku. Po jejích tvářích se kutálely slzy nesmírné bolesti. Její muž jí však už neslyšel. Celá nemocnice se začala otřásat. V ten moment se objevili v místnosti dva jouniny a odvedli novopečenou maminku s tváří staženou bolestí a druhým dítětem přitisknutým na hruď do bezpečí. Snad bude v bezpečí i její manžel a malinka Kate, která netuší, jaký osud jí byl předurčen. Ale rodiče jí věřili, snad to zvládne ta malinká holčička se zářivě modrýma očima.



A přece jen. V jiné zemi a v jiném čase. Právě je Kate 26 let. Prošla si mnohými útrapami, které jí budí ze spánku. Musela se naučit uzavřít své city do kamenné schránky a zakopat jí hluboko ve svém srdci. Musela se poprat s obrovskou nenávistí. A to z ní udělalo to co teď je. Kočičí legendu. A ta právě teď kousek od Konohy na vyvýšeném místě pozoruje s kamenku tváří modrýma oči krvavý západ slunce.


Ren Ryo, která byla milovaná a přece nebyla. Ta, která měla svou oporu, spřízněnou duši a kamarádku najít ve své sestře, ale nikdy jí nemohla najít. 18-ti letá Ren právě stojí , na útesu v mračné vesnici a se zapadajícím slunce pozoruje také hrob svého bratra, svého dvojčete a svých rodičů. Vzpomíná na šťastné chvíle a zároveň zapomíná na svou bolest. Ví, že zítřek přinese nová útrapa a smutek, kterému se Ren musí postavit čelem.


Dneska se chtěla na západ slunce podívat i 17-ti letá Shinju. Dostala povolení na dnešní večer vyjít ven z chodeb, malých pokojů a laboratoří. Dnes po několika týdnech vidí slineční světlo, i když s krvavým nádechem. Shinju si také prošla svým a rozhodla se obětovat vše pro svou lásku. To jí dostalo až sem. Ale pro lásku stojí za to bojovat nebo ne? Shinju pomalu ztrácí naději, že ano. Ale nepřestává, vždy se zvedne a jde dál a to jí činí jedinečnou.


Další kdo pozoruje krvavě rudý západ slunce je 19-ti roční Endaria, Její červené vlasy vlají v malém větříku, který vlaje na střeše velkého sídla. Sídla zabijácké organizace Akatsuki. I ona si své štěstí už vybrala a trpěla stejně jako ostatní. I ona ví, že se nesmí ohlížet za svou minulostí a jít jedině vpřed. Když se něco rozbije, neznamená to neštěstí, vždyť střepy přinášejí štěstí.


Daleko u hranic s písečnou na jednom z mnoha útesů sedí dvě osoby. Jsou zahaleny stínem a pozorují jako každý den západ slunce. Mlčky, tiše. Dvě skoro identické dívky, které jako sestry drží spolu. I ony si prožili už dost za svůj teprve 19-ti letý život. Už mnohokrát jejich obličej skrápěly slzy, ale dnes je vše jinak. Nikdo nebrečí, nikdo nesmutní. Jejich obličeje mají kamenný podtón a nikdo to nezmění? Nebo ano? Neříkej hop, dokud nepřeskočíš. Třeba ten krvavý nádech u slunce znázorňuje znamením další dny. Mohou být dobré nebo špatné. Mohou být kruté nebo láskyplné. Ale je jisté, že nastanou.


Z útesu u Konohy pozoruje západ dnešního slunce další z dívek s krvavou minulostí. Pomalu začíná odhalovat svou minulost i nositelka slavného jména Uchiha. Pozoruje slunce zapadající za obzor a dává sbohem dnům předešlým, stejně tak jako vítá nové. Svět jí hází pod nohy plno klacků, ale ona je vždy bystrá a hravě je přeskočí. Kdo ví, co jí přinese další den. Ani Kira sama neví, co se odehraje v další minutě. Ale ví, že není dobré spoléhat se na osud. Neexistuje osud. Každý si ho utváří sám a Kira musí rozehrát pekelnou hru, aby vyhrála.


Západem slunce jeden den končí. Končí den a přenechává místo svému protějšku měsíci. Ale ráno měsíc předá velení slunci. Nepřetržitý koloběh. Jeden den končí, druhý začíná. Něco končí, něco začíná. Když něco chceme, musíme za to hodně zaplatit. O tom se už 19-ti roční Emi Kurokawa přesvědčila na vlastní kůži. I ona pozoruje dnes západ slunce. Je jiný, než byl předešlého dne. Krvavý nádech se nevidí jen tak. Značí něco velkého. Emi je ochotna to přijmout. Přijme vše, co jí osud nachystá a popere se s tím jako vlk, který jí je bratrem. Emi je poslední dívkou oktetu dívek jenž skrývá děsivé tajemství.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama