Passion of Darkness - 8. kapitola

9. října 2011 v 9:29 | Kurushimi |  Passion of Darkness

8.kapitola


"Každý si sám určuje svůj osud, ale i sám za to platí."


Dvě mladé dívky sedí u ohníčku na malé mýtině. Je hluboká noc a nad jejich hlavami se rozlila čerň, kterou prosvěcují pouze malé tečky - hvězdy. Sedí u sebe. Jedné dělá opěru její milovaný černý panter. Druhá sedí jen tak bez opěry a soustředěně pozoruje oheň. Obě ho mají rády. Je jejich živlem. Sedí u sebe blízko a jednou rukou se zlehka dotýkají ruky té druhé. Jakoby potřebovaly stálý dotyk. Jakoby se sebe zlehka dotýkaly, aby v sobě mohly číst. Přece jen za celou dobu co seděly u malého ohníčku, nepromluvily jediné slovo. V jejich dokonalém souladu je vyrušil lehký větřík. Provanul kolem nich a rozčesal jejich dlouhé černé vlasy.


"Ohayo Dámy." Tiché šeptání se ozývalo z větříku. Ten se soustředil do jednoho místa, až z lehkého větříku vplula na mýtinu další dívka.
"Ohayo Emi-chan." Dvojhlasně se jí dostalo odpovědi.
"Mám pro vás návrh." Pokračovala kamenně a přitom tajemně příchozí Emi.
"Jaký…" Pousmála se jedna z nich.
"…nápad?" Doplnila svou sestru druhá a oběma se v očích zajiskřilo.
Mezitím si třetí černovláska sedla na opačnou stranu u ohníčku a s úšklebkem jim vysvětlila, o co kráčí.
"Akatsuki." Zašeptala Emi a mýtinou se prohnal ledový vítr. Dvojčata se na sebe tázavě podívaly.
"Co s nimi?"
"Přidáme se k Akatsuki. Potřebuju si něco ověřit, a pokud vím, vy taky něco hledáte."

"Endario… Já…" Zašeptal červenovlasý muž. Právě se oba nacházeli v jedné z mnoha temných chodeb ve velkém sídle organizace Akatsuki. Sasori no Akasuna, známý loutkař přimáčkl svou žačku a kamarádku v jedné osobě ke stěně. Ta se na něho dívala vytřeštěnýma hnědýma očima, pod kterýma byla rozpoznatelná červeň. Už dlouho byla do svého učitele, který jí přivedl do Akatsuki, když jí bylo sedm, zamilovaná. Pokoušela se mu to říct už mnohokrát, ale vždycky jí opustila odvaha. Ale teď, když byla přitisknutá ke stěně a skoro 90 procent jejího těla se dotýkalo těla Sasoriho, si nepřála nic jiného než ho políbit. Než sebrala svou odvahu Sasori bez čekání a s nedočkavostí přitiskl hladově své rty na její. Na tohle Endaria čekala. Splnil se jí sen za jedné hluboké noci, kdy se začíná měnit pořadí světa. Už nemohla dál čekat. Začala mu polibky oplácet s neskutečnou vášní a radostí. Její ruce se zapletly do červených vlasů a Endaria se ještě víc přitiskla k Sasorimu. Ve vzduchu byla cítit touha a chtíč.

"Zajímavé." Zašeptal muž a prohlížel si dál tekutinu ve zkumavce. Natáčel ten předmět z jemného skla do všemožných úhlů a zaujatě pozoroval fialovou tekutinu. Než se mohl kochat svým výtvorem, musel strávit čtyři hodiny u mikroskopu a dalších věcí, které jsou běžně k vidění v laboratořích. Už podle jeho zálib a hlasu slizkého jako had bylo poznat, že nebude vcelku normální.
"Shinju." Syknul a ze stínů vystoupila dívka s nic neříkajícím a lhostejným obličejem. Za ty roky co žila v kamenných kobkách bez denního světla, se naučila nedávat na své tváři nic najevo. Už dávno by utekla ze spárů Orochimara, ale jeho tady nemohla nechat samotného. Svého nevlastního bratra tady nemohla nechat. A tak teď jen natáhla ruku, kde byly patrné ještě nezahojené poslední vpichy po jehlách. Shinju zadržela dech a sledovala jak jí její pán a slizký padouch v jednom zapíchly další jehlu do žíly. Po pár vteřinách bylo po všem. Orochimaru měl dostatek krve na další pokusy a Shinju mohla jít s žaludkem jako na vodě po své další práci. Už jí otravovaly každodenní zkoušky s její krví. Nenáviděla když Orochimaru na ní zkoušel své pokusy a zkoušel její kekkei genkai. Ale jak už bylo řečeno. Svého bratra, beznadějně zamilovaného do jedné z dalších poskoků Orochimara, tady nemohla nechat samotného. Ani by to ona sama nepřežila, potřebovala ho k životu.

Hnědovlasá dívka seděla na okenním parapetu jednoho z mnoha bytů v největší vesnici ninjů. Dívala se z okna na hvězdnou oblohu. Mohlo být něco kolem jedné hodiny v noci. Všichni v Konoze už spali, jen dívka s tajemně smaragdovýma očima nemohla. Musela si v hlavě přebrat všechny události a vzpomínky za posledních několik hodin. Jeden povzdych a už se Kira Uchiha brodí ve svých čerstvých vzpomínkách.
"Kiro. Už se o to nepokoušej. V téhle chvíli má moc velkou moc. Nikdo z tvých přátel tě nechce ztratit. Nezahazuj svůj život tak lacino jenom pro Danzoua, který má teď velmi velkou moc a v této chvíli ho nedokážeš zabít. Silná si na to dost to ne že ne, ale v této chvíli ho nikdo nedokáže zabít."
Slova, která pronesla pátá Hokage, když si Kiru pozvala na čaj. Nejspíš se musela dozvědět o incidentech a častých útocích na Danzoua. Spojila si dvě a dvě plus nenávist a zášť, kterou chová Kira k Danzouovi a bylo jí vše jasné. Teď se snažila své oblíbené kunoichi promluvit do duše. I Kira sama věděla, že nemá cenu zkoušet v této situaci zabít Danzoua. Jenomže Danzou byl první na pomyslném seznamu, který si sestavila už jako malá. Danzou byl jenom předkrm. Jenom základní korpus dortu, který sám není tak dobrý. Chybí krém a třešnička. Krém do jejího dortu spokojenosti nesl název Uchiha Madara. Kira se ho pokoušela vyhledat, ale Madara je lstivý stařík. Když konečně zjistila, že se schovává u organizace Akatsuki byla hned v zápětí sražena na kolena. K Akatsuki se jako ninja z Konohy věrně milující svou vesnici nemůže dostat. Tam se dostanou jen ti nejpodlejší vrazi. I přes to se dnes večer rozhodla Kira, že to musí skoncovat. Musí pomstít svůj klan, klan Uchiha svou vlastní rukou. Odtrhla oči od hvězd a zadívala se na svou ruku. Sevřela jí s úšklebkem do pěsti. Jistě, splní Tsunadino přání. Danzoua si nechá na potom. Teď je její nový cíl Madara. A zabije ho, ať to bude stát, co chce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama