Passion of Darkness - 9.kapitola

11. října 2011 v 9:30 | Kurushimi |  Passion of Darkness

9. kapitola


"Nenechám se ovlivňovat minulostí, budoucnost je blíže tak ovlivním ji"


"Ren máš misi. Právě ti ANBU přinesly podklady." Oznámila stařenka s bílými vlasy a opírajíc se o hůl mladé dívce s fialovými vlasy. Stařenka byla oblečená v zeleném kimoně a celá shrbená vypadala, že sotva stojí. Ale ač to tak nevypadalo, měla energie ještě na rozdávání. Ren, která stála na balkóně, si odhrnula vlasy z čela. Právě začal foukat vítr a nahrnul jí je do očí.
"Hai." Přikývla a vypařila se. Stařenka se jen pro sebe usmála a s povzdechem zamířila zpátky do jednoho z největších domů v Mračné vesnici.


"Tvoje mise je jednoduchá. Zjisti, co nejvíce můžeš a vrať se. Kdyby se naskytla příležitost, o čemž pochybuju, a ty bys měla možnost jí zabít, udělej to. Ale jen v případě, že to nikdo na tebe svalit nemůže. Potřebujeme zatím skrýt naše plány. Mračná nesmí být odhalena." Tichou řečí informoval mladou a nadanou kunoichi její velitel. Ren patřila k ANBU skryté Mračné vesnice. Právě teď přikývla na znak, že všemu rozumí a stejně jako její velitel se vypařila. Dostala dost informací na to, aby hned mohla vyrazit na cestu.
Už svítalo, když mladá kunoichi v kápi a s maskou na hlavě odešla z mračné vesnice. Dostala nejtěžší úkol jaký si mohla představit. A to jen díky jejímu kekkei genkai, jejím vrozeným schopnostem. Je jedna z nejváženějších kunoichi ve vesnici a právě proto se jí velitelé rozhodli využít. Teď už mladá Ren Ryo utíká směrem Konoha za jediným cílem. Splnit misi.

"Proč ne." Odkývla návrh Emi dvojčata. Zdálo se to jako dobrý nápad a navíc určitě bude zábava. Jen bude problém svou vlastní organizaci nezabít. Problesklo všem třem hlavou. Usoudili ale, že v noci je neslušné někam chodit a tak se hlavně Emi bude muset smířit s tím, že spatří slunce v plné síle.

Právě v této části světa vycházelo slunce. Vše dostalo radostný nádech a pofukoval jemný větřík. Stromy jakoby si opět po náročné a tajemné noci oddychly a zvířata se procházela po lukách a lesích nějak elegantněji a veseleji. Barvy se rozsvítily. Začal nový den, svítalo.
Tři mladé dívky, všechny s dlouhými černými vlasy, běžely k dalekému lesu, kde uprostřed stálo velké sídlo organizace Akatsuki. Ani to nevypadalo jako běh spíše jako plutí po lehkém větříku. Žádný zvuk jejich chodidla nedělaly. Ani větvička pod jejich kroky nepraskla. Jakoby se ani nedotýkaly země.
Po několika hodinách, kdy slunce bylo skoro nad jejich hlavami a tím ukazovalo poledne, se konečně dostaly k obrovskému sídlu. Dvojčata s nechutí vstoupila na otevřené prostranství a opustila úkryt stromů, které jim zajišťovaly stín. Ale Emi Kurokawa odmítala vejít na přímé slunce. Už teď v přítmí stromů byla mrzutá a odsekávala na ne moc časté otázky jedné z dvou identických černovlásek. Emi už teď cítila únavu. Nenáviděla tu žhnoucí kouli a teď se jí má postavit čelem a pěkně si vychutnat spalující paprsky? Kdepak, kdepak to ani náhodou. Nenechá se zabít.

Dvojčata se s povzdechnutím vydala k sídlu. Vešly velkými kamennými dveřmi. Z chodeb sídla, které byly osvětleny pouze loučemi zavěšenými v rozestupech na stěnách, na ně dýchalo tajemno a ovanul je studený větřík. Obě zatím stály a prohlížely si nové prostředí.
"Kampak, kampak dámy? Co tady chcete?" Objevil se ve stínech chodeb nějaký muž. Měl bílé vlasy na sobě plášť s červenými mraky a v ruce držel kosu se třemi hroty. Teď si se zájem prohlížel obě dívky.
"Povím ti to, až mi řekneš svoje jméno." Otočila se na muže jedna z nich.
"Pche to určitě. Zabloudila jsi tady na nebezpečný místo slečinko." Odfrknul bělovlasý. V ten moment se černovláska, která doposud nepromluvila, přitočila k chlapíkovi s kosou a podívala se mu zhluboka do očí.
"Hidan." Prohlásila a otočila se na svou věrnou kopii.
"Jak?" Zeptal se jen Hidan a přeskakoval pohledem z jedné na druhou. Dvě dívky už bělovlasého Hidana nijak nekomentovaly a bez dalšího zdržování se rozešly tmavou chodbou do útrob sídla ke kanceláři vůdce.

Mladá černovlasá žena běžela lesem. Hlavou se jí honily vzpomínky. Potřebovala si něco zjistit u Akatsuki. Už je to dlouho, co tam naposledy byla a ještě chvíli to potrvá. Nemá proč spěchat, bude u sídla nejdříve za týden. Má dost času na přemýšlení. Jako neoficiální a nestálý člen Akatsuki, stejně jako nestálý občan Konohy, který není vyhoštěn přesto ho v té vesnici, nebo organizaci nevidí rádi. Kate Seyora Wong patřila stejně tak do Akatsuki jako Konohy. Avšak k Akatsuki se přidala s jediným cílem. Zabít tu prokletou osobu, která je příčinou toho, že nikdo z jejího klanu už nežije. Zmanipuloval její sestru a poručil jí, aby je zabila. Kate věděla, že Amika za to nemohla, ale přesto jí v hloubi duše nenáviděla. Svého soupeře, svůj cíl, který si zvolila už hodně dávno, ale nenáviděla otevřeně a připouštěla si to. Odrazila se od další větve stromu a zatnula pěsti. "Madaro! Dostanu tě!" Zaskřípala mezi zuby jméno svého největšího nepřítele a vyrazila popohnána nenávistí k sídlu Akatsuki.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama