Passion of Darkness - 27. kapitola

20. listopadu 2011 v 9:55 | Kurushimi |  Passion of Darkness

27.kapitola



"Nejkrásnější matematika je ta, která násobí štěstí, umocňuje lásku a dělí nenávist!"


Ren se při prozkoumávání Konohy seznámila s pár lidmi. Teď seděla v Ichiraku ramen, jedla ramen a povídala si s nimi. Popíjela a smála se kouskům Naruta Uzumakiho, připíjela si s Kakashim, který po ní v jednom kuse pokukoval. Ren si ale také uvědomila, že ten šarmantní muž jí není také úplně lhostejný. Znovu si s ním přiťukla. Věnovala mu jeden ze svých opravdu vzácných upřímných úsměvů a zahleděla se přes stůl na další lidi. Seznámila se také se stydlivou Hinatou, brutální Sakurou, hyperaktivním Leem, perverzním Saiem, nenasytným Choujim a dalšími lidmi, kteří pro ni byli nezajímavý, tak si je nepamatovala. Byla si ale jistá, že Gaie a jeho sílu mládí si bude pamatovat ještě dost dlouho.
"Kdo to je?" Zašeptala po chvilce Sakuře, vedle které seděla, a ukázala na hnědovlasého mladíka v mikině, který se nezapojoval do hovoru a jen tiše seděl se sklopenou hlavou.


"To je Kiba Inuzuka. Normálně býval veselý a vtipný, ale po minulých událostech se z něj stalo tohle." Šeptla jí zpátky Sakura.
"Jakých událostech?" Ren si tu otázku neuměla odpustit. Měla prostě v povaze vše chtít, vědět a zjistit.
"Před třemi týdny slavil narozeniny. Byla to velké oslava. Byla tu s námi ještě jedna holka. Kira Uchiha. Nejspíš se mezi nimi něco stalo. Druhý den opustila vesnici, nejspíš zdrhla a Kibovi po ní zbyl jen cár papíru, který nedává z ruky." Ren si všimla, jako by Sakura byla ve svém živlu. Nejspíš věděla o tomhle nejvíc ze všech. Aspoň měla informace co nejobsáhlejších. Na její proslov kývla a upila ze své skleničky.
"Tak, panstvo zavíráme." Přišel k nim stařík a začal sbírat láhve sake.
"Ale no ták, staříku!" Zaprotestoval Naruto, ale nic mu to nebylo platné. Všichni museli z restaurace ven.
"Můžu tě doprovodit domů?" Přitočil se k Ren Kakashi. Ta souhlasně kývla a usmála se. Rozloučili se s ostatníma a odešli na opačnou stranu. Kakashi posilněný alkoholem, stejně jako Ren, vtipkoval a dováděl právě s ní. Netrvalo to dlouho a stáli před domem Ren. Ani si neuvědomili, že ušli tu dlouhou cestu. Čas jim ubíhal jako voda. Ren odemkla dveře a otočila se na Kakashiho.
"Děkuju za doprovod." Usmála se. Zlehka ho políbila na tvář, vběhla do domu a rychle zabouchla dveře. Kakashi se usmál a odešel zpět do vesnice, domů.

Byla noc s jasnou noční oblohou plnou hvězd. Spousta lidí už spalo a ostatní se ukládali ke spánku. Plno lidí na světě dnes našlo lásku, pohádalo se, bavilo se s přáteli, trénovali, slibovali. Každému se stalo něco jiného, stejně jako žádná nit osudu není stejná.
Právě ulehala i černovlasá Tora, která byla vyčerpaná léčením Kate. Zjistila příčinu i následky, ale ještě nevěděla jak to léčit. Dlouho hledala v knihách, ale teď si už potřebovala odpočinout.
O pár pokojů už dávno spalo její dvojče. Naprosto stejně a přitom zcela odlišné. Nechala se ukolébat představou, že zítra bude líp, když se pořádně vyspí, přeci jen pro jednou kvítí slunce nesvítí.
Další kdo ulehal ke spánku, avšak usnout se mu nepodaří, byla taky černovláska. Ulehla vedle svého milence, bělovlasého nesmrtelníka. Podívala se na něj, jak spí a po chvilce vstala. Potřebovala vidět měsíc na obloze a setkat se se svým bráškou vlkem. Emi stála na balkóně a ve druhé vteřině už tam nebyla, ale objevila se u Vlčí skály, u svých nejbližších.
Další kdo už klidně oddychoval, byla Kate. Věděla, že dnes udělala dobře. Bylo to těžké, ale zítra to bude ještě těžší. Přece jen je teď studentka lékařského génia. Usínala s nadějí, že její tělo bude stejné jako dřív. Že opět bude hrozbou.
V objetí uprostřed kobky spala i Endaria. Osud jí nachytal tvrdé rány a ona se jimi nechala srazit na kolena. Snad jí její nová kamarádka pomůže se zase vyškrábat ze dna a znovu doufat. Doufat, že se z tohohle pekla jednou dostanou.
Právě Kira teď Endariu objímala. Spaly u sebe, aby se aspoň trochu zahřály. I Kira už spala ničím nerušeným spánkem. Zdál se jí sen o Konoze a všech jejích přátelích. Nevěděla, jestli udělala chybu, že odešla, ale co se stalo, stalo se. I ona usínala s myšlenkou na lepší zítřek.
Shinju se už také chytala spát. S těžkým srdcem ulehla do peřin a hlavou se jí honily myšlenky na dvě vězněné několik pater pod jejím pokojem. Litovala je, každý den do polštáře pustila pár slz i za ně. Pomalu jí začalo docházet, že Kenshin už není její. Patří Karin a Orochimarovi. Vlastně nikdy nebyl její, nikdy se o ni příliš nezajímal. S pocitem pochopení zavřela oči a se slibem, že těm dvěma pomůže, usnula.
V Konoze se právě osprchovaná Ren vrhla do peřin. Byla, ač si to nechtěla přiznat šťastná. Někdo se o ní zajímal jako o dívku a ne o vraždící nástroj. Nemohla pochopit co se jí to děje v břiše, nemohla přijít na kloub tomu, že si ve vzpomínkách vybavovala vůni toho šarmantního muže, který seděl v restauraci vedle ní. Ale přeci jen měla splnit svůj úkol a potom už jí bude i on nenávidět. S pocitem štěstí a hrůzou z následujících dnů se také nechala ukolíbat ke spánku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama