Passion of Darkness - 31. kapitola

27. listopadu 2011 v 10:02 | Kurushimi |  Passion of Darkness

31.kapitola



Ren Ryo seděla v restauraci Ichiraku ramen, společně se svým společníkem Kakashim ještě dlouho. Kakashi byl milý a pozorný společník. Objednával jí ramen střídavě se sklenkami sake. Ren už přestala počítat skleničky a zkoumavě se zadívala na průhlednou tekutinu, na kterou lampa vrhala své světlo a vytvářela tím na hladině zajímavé obrazce. Nadechla se, aby zarazila Kakashiho, který zrovna opět přivolával číšníka, aby jim dolil, ale beze slova vydechla. Proč by nemohla? Nadechla se a kopla do sebe sklenku a číšník jí už dolíval další.


Nebe se už dávno zatáhlo a hvězdy dnes byly obzvlášť jasné. Snadno by i amatér rozpoznal souhvězdí ukrývající se na obloze. Ani jeden mráček nebyl vidět. Ren s velkým úsměvem na rtech vypochodovala zavěšená do Kakashiho z restaurace. Oba byli značně přiopilí a nebylo tedy divné, že cestou narazili do pár neznámých lidí. Nic z toho ale neměli, cesta jim skvěle utíkala a Kakashi Ren bavil svými vtípky a komentáři. Ren se až divila, že mu za celou dobu, co ji takhle bavil, ještě nedošly. Zahnuli za roh a ocitli se na ulici, ve které stál dům Ren. Najednou mezi nimi zavládlo napětí, že by se dalo krájet. Ren nasála vlhký večerní vzduch a přikousla si spodní ret, aby neřekla něco divného. Byla ještě v takovém stavu, aby byla schopna kontrolovat své počínání a byla si jistá, že si zítra všechno bude pamatovat. Zastavili se před domem Ren a ta otevřela klíčem dveře.
"Skvěle jsem se bavila." Vydechla Ren a opřela se o dveře.
"Takže, oficiálně ukončuji naše druhé rande. Mimochodem také jsem se skvěle bavil." Usmál se Kakashi. Nastalo trapné ticho.
"V tom případě sayonara. A zároveň ohayo, protože začíná naše třetí rande, na kterém tě budu bavit já." Ren si lišáky skousla opět spodní ret a ukončila minutu ticha. Kakashi se jen usmál a přitáhl si ji trochu blíž. Ren neodolala náhlé vášni. Oběma rukama se vrhla na Kakashiho masku a jedním rychlým pohybem ji strhla dolů. Zapletla své ruce do stříbrných vlasů a přitiskla své rty na jeho. Hladově ho líbala, nemohla se nabažit. Kakashi jí rukama jezdil po zádech, až jeho ruce skončili na jejím zadku. Ren vypískla a začala se chichotat. Kakashimu připadala tak neskutečná. Nenechal Ren, aby ho dále provokovala a přisál se k jejím rtům. Aniž by si přestali vyměňovat polibky plné chtíče, začali krok po kroku couvat. Kakashi po slepu rozrazil dveře a následně je přibouchnul, když byli uvnitř. Postupovali dál, až do ložnice, kde Ren položil. Zasypával její tělo mnoha polibky, až to Ren nevydržela a začala rozepínat Kakashimu vestu…

Na balkónovém zábradlí seděla drobná dívka. Lehký větřík si hrál s jejím dlouhými vlasy. Emi držela v ruce flétnu a se zavřenýma očima se nechala unášet písní. Její ruce hbitě klouzaly po skleněném povrchu flétny a tím udávaly různé líbivé tóny. Nechala své myšlenky volně plynout. Myslela na dnešní tréninkový den, kdy bojovala s Torou a potom na vášnivý večer s jejím milencem. Emi to s Hidanem nemyslela vážně, stejně jako on s ní. Brali se jen jako nástroje na uspokojení svých tužeb a chtíčů, které se den ode dne rozrůstaly a sílily. Přestože byla hluboká noc, nemohla Emi spát. Nikdy nespala v noci, na to měla dost času ve dne v podzemí sídla, kde se také věnovala svému cíli. A to najít tu tajemnou místnost.
V dáli na její píseň odpovídala její rodina. Ozývalo se čím dál hlasitější vytí v dáli za kopci. Emi se v duchu usmála. U Vlčí skály je všechno v pořádku.
Hned, jakmile si to pomyslela, prudce otevřela oči. Něco se stalo. Jejich hlasy… Hlasy její rodiny jsou plné smutku a zoufalství. Někdo přichází? Vlci neměli čas odpovědět na tóny její flétny. Emi seskočila ze zábradlí a běžela zpět do pokoje. Popadla svou katanu s těžko odhadnutelnou délkou a vyrazila ze dveří. Způsobila přitom takový hluk, že vzbudila Hidana poklidně podřimujícího na posteli. Prolétla rychle chodbami sídla a ve dveřích vedoucích ven se srazila s Torou.
"Slyšela jsem…" Začala vystrašeně. Obě se báli. Jejich duše byly spřízněny se zvířaty, jejich duše trpěly, když se ublížilo nějakému zvířeti v jejich blízkosti. A navíc, tentokrát šlo o něco velkého, podle výrazu v Eminině tváři. Něco se stalo u Vlčí skály. Jejího domova a proto strach se jí zračil i v očích.
"Dobře, jdi ty, já počkám. Kdyby cokoli…" Přikývla Tora a sekundu na to už sledovala vzdalující se záda její kamarádky. Měla opravdový strach, to bylo jasně poznat. Ale to Tora taky. Té však nezbývá nic jiného než čekat a poslouchat žalostné vytí vlků u Vlčí skály.

"Endario musíš se snažit jít. My už nemůžeme a musíme dál. Prosím snaž se…" Šeptala v jednom kuse Kira své kamarádce do ucha a sama se tím také povzbuzovala. Shinju nebyla schopná slova. Jen těžce oddychovala.
"Prosím, musíme dál, jinak nás Orochimaru chytí." Přidala se i Shinju. Všechny tři už byly na pokraji sil. Měly za sebou už desítky kilometrů a stále nebyly ani v půli cesty. Strach z uvěznění je však popoháněl dál a dál. Kiru a Shinju určitě a proto skoro nesly Endariu, která byla netečná k celému svému okolí. Jen pajdala, nohy se jí pletly, stále vpřed a vypadalo to, že ani nevnímá, co jí kamarádky říkají. Byla jakoby uzavřená ve svém vlastním světě.
"Pozor." Sykla Shinju a vytáhla kunai z kapsy. Najednou jí únava na chvilku opustila. Adrenalin se jí vlil do žil. Někdo velmi silný se blížil. Kira vzápětí také ucítila chakru a nechala Endariu dopadnout na zem. Ta se svalila do trávy a nevypadlo to, že by si všimla, že leží. Byla ve svém světě. Kira se Shinju stály okolo ní přikrčená. Byla naprostá tma, noc, takže toho moc neviděly. Přesto měly všechny smysly zbystřené na maximum. Pozorovaly okolí. V tom se ozvalo zapraskání a pět metrů od nich se vynořila postava…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama