Passion of Darkness - 33. kapitola

1. prosince 2011 v 10:04 | Kurushimi |  Passion of Darkness

33. kapitola



Dopadla na zem a v nitru princezny se usídlila bolest po ztraceném bratrovi. Kromě bolesti se ale ze semínka líhl i další pocit. Takový, který princezna Emi už dávno znala. Vztek. Rozkvétal v krásnou květinu v nitru jejího srdce. Chtěla se pomstít. A Isamu jí prozradil, kde si může vylít svůj vztek. Najednou vztekle zavrčela a vlci jí následovali. Věděli, co jejich princezna hodlá udělat. Varovně vycenili zuby a postavili se do útočného postoje. Emi se postavila a shlížela z vrchu na jeho tělo. V hlavě měla jedině pomstu. Ruce měla zakrvácené a i obličej měla celý od jeho krve. Neutřela ji, nechala jí na své tváři jako varovný důkaz, ať ten zatracený lovec ví, co udělal. Nechala aby jeho památka, která teď usychala na její tváři, dívala, sledovala, jak pomstí jeho památku, aby mohl klidně spát. Všichni na mýtině znovu zvedli hlavy a hrdelně zavyli. Každý, i ten co nerozumí vlčímu vytí, by poznal, že je to jiné, než to předešlé. Mělo bojovný nádech. Emi překročila mrtvé tělo Isamua a vyšla vstříc vesnici Aki následována smečkou vlků, která se stále rozrůstala.



Byla hluboká noc. I hvězdy, které tak jasně svítily, teď září méně. Obloha je skoro černá a ďábel v těle anděla míří k vesnici. Princezna už je před branou vesnice. Je to taková malá vesnička. Bránu hlídá jeden strážný. Emi si odfrkne a jednou štěkne na smečku vlků. Chce být sama. Chce se pomstít sama. Smečka se poslušně stáhne na rozkaz jejich princezny. Vědí, že teď by si s ní neměli začínat. Je to o hubu už normálně, ale dneska ani samotná princezna neudržela nervy. Neví, co dělá. Její oči jsou zaslepeny nenávistí a měsíc svítí na její blížící se činy.
Zvolna prochází branou a ani se nezastaví, když na ní volá strážný.
"Hej! Kdo…" Chce jí strážný zastavit, ale ani nestačí co říct větu. Padá na zem přepůlený jedním řezem. Hned na to vlci, kteří celou podívanou sledují, vidí, jak jejich princezna drží v ruce katanu a z té odkapává čerstvá krev. Její tvář naštěstí nejde vidět. Skryla ji temnota. Lehký vánek jí rozfoukal vlasy. Dítě s maminkou, které se právě vynořily z jedné postraní uličky ztuhly. Nejspíš se vraceli z oslavy narozenin jednoho kamaráda dítěte. To teď pustilo lízátko z ručičky. Dopadlo na zem a matce se ve stejné chvíli podlomila kolena. Z očí se jí valily slzy a rukama šmátrala po dítěti. Nepřestávala však sledovat Emi. Konečně nahmatala vedle sebe dítě, které nehnutě stálo a dívalo se na ten přízrak, co stál před ním. Najednou prostor u brány osvítil měsíc. Dítě vykřiklo a začalo brečet. Matka ho přivinula k sobě a hladila ho ve vlasech. Obě postavy se třásly strachy a hleděli na Emi, která v měsíčním světle vypadala děsivě. Mrtvolně bledá, s tváří od krve a rukama taky. V ruce držela katanu, ze které kapala krev. Její černo-červené kimono, jen dodávalo atmosféru dívky z pekel.
"Ďábel! Je tady ďábel! Z pekla vyrvaný, poslaný aby nás zničil. Ochraňuj nás bože na nebesích." Začala křičet žena a tiskla k sobě dítě, které také již hystericky řvalo. Emi k nim s kamenným výrazem přistoupila a jedním pohybem propíchla malého kloučka. Matka se s výrazem naprostého děsu dívala na své dítě, které se jí sesunulo do náruče, když Emi vytáhla svou katanu z jeho malinkého tělíčka.
"Kde je lovec kůží?" Zasyčela na matku nenávistně.
"Moje dítě!" Zakřičela jí na odpověď žena a zvedla se. Snad chtěl na Emi zaútočit? To se nikdo nedozví, protože o pár vteřin později už její bezvládné tělo leželo vedle malinkého tělíčka jejího děťátka. Emi se rozešla dál. Vešla do prvního domu, na který po pár metrech narazila. Byl to zrovna hostinec, ve kterém se ještě nespalo. Byl plný. U každého stolu seděli nejméně tři lidi a hojně popíjeli. Ve dveřích se objevila Emi a hostinec naráz ztuhl.
"Hej paninko, máš něco na tváři." Rozchechtal se jeden chlap jako hora, který byl totálně na mol. Hostinská ho před malou chvílí odháněl od pultu, se kterým chtěla tancovat tango. Nebylo divu, že mu nedochází, co se tady děje anebo, co se bude dít. Emi se rozhlídla po ztichlém hostinci a na opilce nereagovala. Najednou se půlka hostince v křečích skutálela ze židlí na zem.
"Kde je lovec zvířecích kůží?" Zeptala se Emi. Jemný hlásek princezny zůstal viset ve vzduchu jako krvavý opar snášející se nad vesnicí, která za chvíli zmizí z map. Nad vesnicí, která prožije dnes v noci nesnesitelná muka, která potom sežehne obrovský žár plamenů pomsty…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama