Passion of Darkness - 34. kapitola

4. prosince 2011 v 10:05 | Kurushimi |  Passion of Darkness

34. kapitola



Nikdo v hostinci se neodvážil odpovědět té krásce s porcelánovým obličejem. Seděli ztuhle a v ruce svírali půllitry piva v křeči. Emi přehlédla pohledem hostinec ještě jednou. Dalších pár lidí se skutálelo po vzoru předešlých na zem. Z úst se jim linuly výkřiky smrtelné bolesti a vnitřního trýznění.
"Nikdo neví?" Povzdychla si jakoby smutně Emi. Opět žádná reakce na její slova. Princezně docházela trpělivost. V hostinci se zřejmě nic nedozví. Ani ji nenapadlo se prohrabovat v mysli těch opilců. Nechtěla, aby se jí zvedl žaludek ze zvrácených myslí, které se ukrývaly za podnapilýma očima, které na ni hladově koukaly.


"Tak potom… Mně nejste nic platní." Zašeptala a hostincem se rozlehla další směsice bolestných výkřiků. Nikdo nebyl sto se ani bránit. Místnost naplnila vůně čerstvé krve a ve změti mužských těl se krčilo jediné ženské v místnosti.
"On… Na… Na náměstí bydlí prodavač vlčích kůží. Dnes… Vystavil nové kůže." Zašeptala strachy bez sebe hostinská. Její tělo se zmítalo v křeči. Emi k ní přistoupila. Tak, přeci jen byl dobrý nápad sem zajít. Bez jediného mrknutí se podívala na hostinskou, která snad i doufala, že ji nechá démon žít. O pár vteřin později se i ženské tělo svezlo do kaluže vlastní krve na chladnou podlahu.
Emi vyšla ven a dům okamžitě vzplanul rudými plameny. Šlehaly po dřeveném obložení, oblizovaly nábytek uvnitř hostince. Za pár vteřin byl celý dům v plamenech a doteď ještě poklidně spící vesnice se probouzela do chaosu.
Emi procházela uličkami, občas zabočila, až se dostala na náměstí. Fontána stále chrlící vodu pod pohledem vlčice se jakoby zmenšovala. Snažila se snad i fontána ukrýt před hněvem ďábla? V té chvíli už byl ve vesnici vyhlášen poplach. Ninjové nízké úrovně ochraňujíce tuhle malou vesničku se seběhli do centra dění. Bojovali statečně, odhodláni nasadit své životy, aby ochránili nevinné občany. Ale proti iluzím princezny neměli nejmenší šanci. Mnoho z nich se samo podřezalo, mnoho propíchlo chladné ostří katany, mnoho zemřelo vyčerpáním a šílenství. Kdo se dostal do blízkosti náměstí, zemřel v krutých bolestech, aby měl snad po smrti na co vzpomínat. A ona stála vedle fontány a hlasitě se smála šíleným smíchem. Vraždila a potěšeně vřískala, dokud se na náměstí ještě objevovali lidé. Snad už pochopili, že proti ní nezmůžou nic. Ve fontáně se mezitím čistá, čirá voda zabarvila do krvavě rudé. Snad i nasákla atmosféru náměstí, protože i prameny vody tříštící z jejich částí byly jiné. Smutné a plné zoufalství, když Emi vkročila do třípatrového domu na jednom konci náměstí.
Mučila postaršího muže dlouho. Postarala se o to, aby trpěl co nejvíce. Ukazovala mu iluze, pro které byla i ta nejhorší noční můra pohádkou na dobrou noc. Iluze nakonec vystřídala skutečnost a místo psychické bolesti muž trpěl i fyzicky. Když konečně naposledy vydechl a plamínky vzdoru a výsměchu v jeho očích pohasly, zbyla jen tvář stažená zoufalství a smrtelnou křečí. Jeho tělo nebylo poznat, nebylo ho možné identifikovat. Emi se potěšeně zasmála šíleným smíchem. Zastrčila si chladné ostří katany do pouzdra, i když na ni bylo stále zdobení z čerstvé krve. V očích se jí zalesklo její kekkei genkai. Vyšla z domu a málem skákala do výšky a tleskala. Zcela se nechala pohltit šílenstvím.
Nad vesnicí Aki zuřila bouře. Zatím se z černých mraků nespustil déšť, ale blesky byly stále častější. Emi s šíleným úsměvem na tváři procházela každou uličkou ve vesnici a každý dům který míjela, zmizel v rudých plamenech žáru, snad ze samotného pekla. Ti kdo zůstali na živu, doufali a modlili se k bohu, aby je ušetřil, zůstali uvězněni v smrtícím žáru, který za pár minut pohltil celou vesnici a tak jí nadobro vymazal z map…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama