Passion of Darkness - 35. kapitola

5. prosince 2011 v 10:06 | Kurushimi |  Passion of Darkness

35.kapitola



Daleko od masakru v malé vesničce se křovím prodíraly tři dívky. Každý druhý by to už dávno vzdal a svezl se do trávy vyčerpán do bezvědomí. Bylo by mu jedno, že ho může sežrat třeba i divá zvěř. Už by nemohl dál, ale tři dívky stále silou vůle donutily nohy udělat další a další krok, jejich ruce snad nefungující gravitací odhrnovaly křoví s trny a snažily se udělat si aspoň nějakou cestu. Doufaly, že jdou dobrou cestou.
"Au." Najednou sykla Endaria mělkým hlasem a podívala se s neskrývaným zájmem na svou ruku, ze které stékal pramínek krve. Keře, kterými se brodily, měly dlouhé a ostré trny a jeden se zapíchl Endarie hluboko do ruky. Snad právě to jí probralo z apatie, do které se propadla už při útěku z Orochimarova sídla. Přesto nebyla schopna se samotně postavit, nebo dokonce jít. Kira, polámaná a poškrábaná se s údivem podívala na Endariu. Na druhé straně Shinju překvapením nadskočila, jak se lekla. Obě hleděli na Endariu, která pozorovala malý pramínek krve.


"Můžeš sama stát?" Zeptala se Kira červenovlásky a pokusila si sundat její ruku ze svých ramen. Endarie se v tom okamžiku podlomily kolena, ale tíha kterou obě její kamarádky musely nést, byla nějak menší. Každé se vlil do žil nový elán a odhrnuly další křoviska. Trny je škrábaly i na tvářích. Kira měla několik bolestivých škrábanců na líčkách, ze kterých stékala krev. Utřela si pramínky krve a všechny tři vystoupily na mýtinu, kterou ozařoval měsíc. Rosa na trávě se v jeho záři stříbřitě leskla, z okolních stromů se lehkých větřík snažil utrhnout stále zelené listy. I když už končilo léto, žádný lístek si ještě nenechal vzít svěží zelenou barvu. Dívky vpadly na mýtinu a zhroutily se do trávy. Oddychovaly a snažily se sebrat nové síly. Kira si v trávě s rosou otřela zkrvavené ruce a znovu si otřela obličej. Neposedný pramínek mastných vlasů si zastrčila za ucho. Ze všeho nejvíc teď toužila po sprše, velmi horké vaně napuštěné až po okraj s voňavou pěnou. Chtěla už dorazit do sídla jejích nepřátel, kde snad najdou útočiště.
Shinju si prohlížela okolí. Všechno se zdálo klidné…
V tom vlevo od nich zašustily keře a na mýtinu vypadl další příchozí. Už od pohledu to byla mužská postava. Měsíc ozářil mýtinu, takže bylo dobře vidět i na druhý konec mýtiny. Kira a Shinju už byly opět na nohou. Svíraly kunaie v ruce a nenávistně a zároveň obezřetně si prohlížely nepřátele. Muž také zaostřil na tři dívky asi deset metrů od něho.
"Jsi od Orochimara?" Sykla Kira a propalovala ho pohledem svých zelených očí.
"Ne." Prohlásil. V tom Shinju drcla do Kiry a ukázala na jeho plášť. Byl černý posetý červenými mraky.
"Akatsuki." Zašeptala Kira a napřímila se. Muž to nekomentoval a jen si je pozorně prohlížel. Ani jednu z nich neznal a na třetí sedící v trávě neviděl přes ty dvě.
"Hledáme vaše sídlo." Shinju se už taky napřímila a snažila se mluvit klidně a vyrovnaně. Byla velmi dobrá herečka a uměla se chovat racionálně.
"Proč? A kdo jste?" Zeptal se muž.
"Zachránily jsme jednu vaši členku ze spáru Orochimara a hledáme úkryt." Opět mluvila Shinju. Kira jen přikývla, ale ruku s kunaiem nezpustila. Moc tomu cizímu chlapovi nevěřila. Působil divně, měl divnou auru.
"Jako členku? Jak… Jak se jmenuje?" Muž najednou ožil. Udělal pár kroků k dívkám a mluvil nedočkavě, jakoby se mu právě splnil největší sen jeho života. Mluvil naléhavě, rychle a radostně? Ani jedna dívka to nechápala.
"Sasori?" Pročísl napjatý vzduch na mýtině další hlas. Zněl jako zvonkohra, tak jemný a mělký. Obě dívky se ohlédly a viděla Endariu samu stát. Udělala krok k Sasorimu a vypadalo to, jako by se každou chvíli měla rozplynout. Na sobě otrhané hadry, stěží zakrývající co mělo být vždy zakryté. Její tělo bylo pohublé a pokožka skoro průsvitná. Z obličeje jí zmizela ta tolik krásná barva, která Sasoriho vždycky tak uchvacovala. Oči postrádaly tu veselou jiskru, kterou chtěl Sasori najít. Zarazil se, ve tváři se mu usídlil vyděšený výraz. Jeho Endaria…
Popadly ho neskutečné výčitky svědomí. Uvědomil si, doteď na to nemyslel, to on ji tam poslal. To on ji poslal na smrt a teď viděl, že by se k ní nikdy nedostal včas. Ty dvě dívky mu zachránili lásku života.
"Endario," vzdychl smutně. Bylo na něm snadno čitelné, jakou vinu za to nese, jakou část viny si sám přikládá.
"Sasori? Jako ten Sasori?" Zavrčela Kira a znovu se obrátila na Sasoriho. Věděla, že jí ty červené vlasy někoho připomínají. Probodla Sasoriho pohledem a kdyby ten vraždil, už by byl dávno mrtvý. Sasori sebou trošku škubl. Kolik toho tahle dívka ví? Shinju přeskakovala pohledem z Kiry na Endariu a po té na Sasoriho. Moc nechápala, o co tu jde, ale byla za takové potkání ráda. Mohl by je k sídlu dovést. Její úvahy přerušil další krok Endarie.
"Sasori?" Znovu zopakovala, natáhla k němu ruku. Sasori se malinko usmál. Měla ho pořád ráda. Myslel si, že když není mrtvá, bude ho aspoň nenávidět, proklínat, nechtíc ho ani vidět. Co tedy udělala Kurushimi jeho milé? Natáhl ruku k Endarii, možná až příliš rychle. Výraz Endarie se změnil. Vyděšeně napůl šílenýma očima se mu dívala do očí. Začala se třást. Stáhla svou ruku a objala se kolem ramen. Začala couvat. Dva kroky překonala snadno a další krok. Už byla za oběma dívkami a skryla se za Kiřina záda. Z očí se jí spustily slzy. Vykukovala zpoza Kiřiných zad a sledovala beznadějnýma očima Sasoriho. Ten nechápal, co udělal zle.
"Co jsem udělal špatně?" Nedalo mu to se nezeptat. Cítil se zmatený a podrážděný. Co to jen Endarii bylo? Takový výraz u ní v životě neviděl.
"Endario, lásko, jak se to tváříš? Usměj se trochu." Snažil se Sasori mluvit přímo k Endarii, když ho obě zbylé dívky propalovaly jen naštvanými pohledy.
"To z tebe udělají tři týdny v kobce, v naprosté tmě, pomalu bez jídla, bez vody, bez tepla. Tam si ji poslal. První chyba." Udělala k němu krok Shinju. Sasori opět stáhl obličej do zděšení. Věděl, že ji tam poslal. Neměl to dělat. Věděl, že to byla chyba. Litoval toho víc, než čehokoliv jiného, co kdy v životě spáchal.
"A za druhé. Neměl si ji poslat na smrt a dál vesele spát s nějakou courou! A pak vesel nechat aby všechno Endarii hezky naservírovala!" Kiřin hlas přešel ze sykotu do křiku. Chtěla na něj vykřičet všechny nadávky světa, tolik litovala Endariu, která skončila pomalu šílená, kvůli lásce. Chtěla na Sasoriho vykřičet, jak se třásla v kobce a při každém doteku ucukla, jak se vždy stulila do klubíčka v nejzazším místě jejich cely. Jak prožívala muka hlady, v zimě. Jak dostávala napít hadicí. Chtěla tak moc, aby trpěl stejně jako Endaria. Ale najednou… jako by se jí zasekl hlas. Nemohla říct ani slovo.
"Ani nevíš, jak trpěla." Sykla místo toho a pohled stočila do země. Hnusilo se jí už jen dívat se na něho. Sasori nebyl schopen slova. Alespoň už věděl, co Kurushimi udělala. Dala jí ten nejhorší trest, jaký mohla. Horší než smrt a Sasori to věděl. Cítil se mizerně.
"Sídlo je tímto směrem," sklopil pohled do země a ukázal za sebe. Půjdu napřed a ohlásím, že přijdete, ať mají všechno připravené." Mumlal dál. Pak se beze slova otočil a odešel. Mísilo se v něm tolik pocitů a všechny ho rvaly na kusy. Jako by byl největší zločinec, největší zrůda světa. Byl na sebe strašně naštvaný. Nejraději by tu ani nebyl, aby se nemusel dívat na lásku svého života jak se pohublá, pomlácena sotva plahočí a v očích má místo jiskry života, studnu šílenství.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama