Passion of Darkness - 39. kapitola

9. prosince 2011 v 10:14 | Kurushimi |  Passion of Darkness

39.kapitola


"Kdo jednou zradil, marně slibuje věrnost."


O dva týdny později…

"Kakashi! Musím… Musím ti něco říct." Byl krásný slunečný den. V Konoze nezůstal snad nikdo zalezlý doma a všichni ať v ulicích, parku, nebo kdekoliv jinde si užíval sluníčka. Zamilované páry se procházeli po ulicích a vrhali zamilované pohledy jeden na druhého. Mezi takové páry patřil i Kakashi a Ren. Šedovlasý muž představil před dvěma týdny Ren jako svou přítelkyni a způsobil tím nemalé pozdvižení. Chlípný Kakashi čtoucí pořád Icha Icha paradle, věčný mládenec, je najednou zamilovaný až po uši a každou volnou chvíli tráví se svou přítelkyní. Ta šťastná jako nikdy předtím avšak se srdcem těžkým jako skála, neboť věděla, že láska ke Kakashimu je založen na lži. A taková láska, ať je sebevětší nemůže existovat. Pořád to bude podvod. Přesto teď kráčela s Kakashim ulicemi Konohy a nechala se vést na neznámé místo, které jí chtěl ukázat.


"Co mi chceš říct?" Zastavil se Kakashi v jedné postraní uličce, když slyšel v Reniným hlase něco jako lítost, bolest a smutek dohromady. Ren odstoupila o krok od něho a sklopila hlavu. Vevnitř pukala bezradností a zoufalstvím. Nevěděla jak začít, jak říct, že je všechno lež. Trhalo jí to srdce, ale pomyšlení, že svého milého bude dál trápit, byla taky k nevydržení. Raději já než on. Pomyslela si a dál sledovala své boty.
"Chceš… Chceš se se mnou rozejít?" V polovině věty se Kakashi zhluboka nadechl. Zeptal se přímo a očekával přímou odpověď. Za tu minutu, kdy proti sobě stáli v tichu, v temné postraní uličce se psychicky připravil na nejhorší, alespoň natolik, aby dokázal dojít domů. Ren zvedla překvapeně hlavu.
"Oh, samozřejmě že ne! Miluju tě víc než cokoliv na světě a ty to víš." Rychle odpověděla a vyvrátila tak Kakashiho myšlenku.
"Ale… Je tu něco jiného co bys měl vědět." Znovu začala koktat a vrátila se jí smutná nálada.
"Ah, to jsem rád. Taky tě miluju Ren. Ale ať je to cokoliv, teď to není důležité. Pojď musím ti něco ukázat." Usmál se Kakashi svým typickým úsměvem a vzal Ren za ruku.
"Ale!" Zmohla se na chabý protest a už byla tlačena vez z uličky a pak dál celou Konohou k jezeru.

V sídle Akatsuki si také někteří užívali krásného dne. Venku na okraji střechy sídla v severní části seděla dívka s hnědými vlasy a pozorovala čisté nebe bez jediného mráčku. Nohy měla zpuštěné dolů. Foukal jemný vánek, který jí čechral vlasy a nedovolil, aby ji sluneční žár nějak obtěžoval. Ještě stále nemohla uvěřit, že to dokázala. Dokázala se dostat k Akatsuki a právě teď už je zapsána jako právoplatná členka organizace. Kira Uchiha byla v Akatsuki. Musela se zasmát, bylo to ironické. Rozhlédla se kolem sebe. Bylo odsud vidět celý zbytek rozlehlého sídla a okolní husté, temné lesy. Vzpomínala na den před dvěma týdny, kdy se probrala. Prý prospala celé tři dny.
Zlehka otevřela oči. Musela je znovu zavřít a několikrát zamrkat než je mohla znovu otevřít, aby ji nebolely. Za chvíli se zvykla na nenadálé světlo a už dokázala rozeznat, co vidí. Skláněla se nad ní nějaká černovláska se zářivě modrýma očima.
"Co se děje Kurushimi?" Ozval se někde z dálky další dívčí hlas. Kira si pořádně dívku prohlídla. Něco jí to říkalo. Vtom se jí vrátili vzpomínky a rozšířila oči zděšením. Endaria mi o ní vyprávěla. Dlouhé černé vlasy, rozpuštěné nebo ve složitém účesu, nádherná kimona, andělská tvář a nejvíce mluvila o těch uhrančivých modrých očích, které tak tajemně očarovávali každého, kterému věnovala svůj pohled. I Kira se teď cítila divně, když ji černovláska skenovala pohledem.
"Je vzhůru." Odpověděla ji Kurushimi a dál sledovala Kiru. Nakláněla se nad ní.
"Oh, opravdu? Ukaž, kouknu se na ni." Dívčina tvář zmizela a objevila se místo ní jiná, avšak velmi podobná. Teď ji skenovali teplé, hnědé oči. Kira tušila, že tahle žena je nejméně sestra Kurushimi.
"Dokážeš rozeznat, co říkám? Rozumíš mi?" Zeptala se černovláska a luskla prsty před obličejem Kira. Hnědovláska kývla a konečně se dokázala pohnout. Nejprve zatáhla ruce v pěst a pak už se zapřela rukama a zkoušela se posadit. Někdo ji zezadu podepřel a pomohl se posadit.
"Tady máš. Mimochodem jsem Tora a tohle…" Podala ji černovláska sklenku vody, a když si ji Kira vzala, ukázala na sebe.
"Je Kurushimi. Já vím." Dokončila větu Kira a otočila se na druhou stranu, kde stála skoro totožná dívka.
"Jak …?" Zeptaly se zaraženě jednohlasně.
"Endaria mi o tobě vyprávěla." Odpověděla přímo Kira. I když chtěla, všechnu jedovatost nemohla zakrýt. Kurushimi se viditelně zarazila.
"Hm…" Odfkla si Tora.
"Vypij to." Dodala ještě.
Jakmile to Kira udělala, vešla do místnosti Shinju. Kira se s ní objala a Shinju se zeptala, jestli je všechno v pohodě. Tehdy ještě Kira netušila, že Shinju zmizí ze sídla půlhodiny po tom, co se ujistila, že je Kira v pohodě. Zmizela beze stopy. Ani jí Kira nestihla poděkovat.

Kira si povzdechla. Ještě aby byla Endaria v pořádku. Ještě se neprobudila a to už to jsou dva týdny. Kira si o ní dělala strach.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama