Passion of Darkness - 41. kapitola

11. prosince 2011 v 10:21 | Kurushimi |  Passion of Darkness

41. kapitola



"Dnes večer neusnu, nebudu spát,

slzy si neutřu, nebudu se smát,

nepláču protože bys mě neměl rád,

ale protože si mě naučil milovat!"


Ve dveřích stála Tora. Naprosto neschopná pohybu. Stejný problém měli i dva lidé v posteli. V pokoji se rozhostil šok a napětí. Tora sklouzla pohledem z tváře Itachiho ztuhlé překvapením a hrůzou na jeho ruku. Klouzala po ní pohledem a pozorovala napnuté svaly. Její oči došly až k dlani, a ona cítila, jak jí tuhne krev v žilách. Když viděla jeho ruku na rozepnutém zapínání podprsenky její nejlepší kamarádky, něco uvnitř ní se pohnulo. Rozbila se na milion kousků a cítila, jak její srdce opět zamrzá. Tohle byla zrada, o jaké se jí nesnilo ani v nejhorších nočních můrách. Ruku, kterou ještě stále držela otevřené dveře, sklonila podél těla. Cítila, jak se její krev opět dává do pohybu. Rychleji a rychleji jí krev pulzovala v žilách. Už ne obyčejně. Černovláska dostávala vztek. Obrovský vztek. V tepnách ji krev vařila a cítila, jak ji každou sekundou pukají nervy.


To už se vzpamatoval i pár. Itachi blesku rychle stáhl ruku z Emininých zádech, ta vstala a začala sbírat své oblečení.
"Já… Já ti to vysvětlím." Vykoktal Itachi při pohledu na pěnící Toru. V hlavě měl ale naprosto prázdno. Nevěděl, jak ji to vysvětlí, nevěděl jak ji získat zpátky, jak ji uklidní. To už Tora neunesla.
"Jak mi to jako chceš kurva vysvětlit?!" Zařvala, že ji musela slyšet i Kurushimi spící asi půl kilometru od ní v opačné straně sídla.
"Nech si to vysvětlit… Prosím!" Naléhala na Toru i Emi.
"Ty mlč! Čůzo jedna!" Utrhla se i na ni Tora a obrátila se zpátky k Itachimu. Byla vzteky bez sebe a nejraději by je hned pozabíjela. Už šahala po kataně, když se Itachi ozval. Nadechl se a vydechl. Po té se vzpřímeně postavil. V očích se mu zaleskl rudý sharingan, který před chvíli vypnul. Hleděl na rozzuřenou Toru s pohrdáním a výsměchem. Té to klidu moc nedodalo.
Mezitím si roztěkaná Emi oblékla své kimono a hleděla na rozzuřený pár. Zarazila ji už první věta, kterou ji Tora seřvala jak dvouletého parchanta. Nechtěla se do toho míchat, i když věděla, že je to i z velké části její chyba. Itachi však nevypadal, že by toho litoval.
"Tak? Co mi k tomu řekneš, hajzle." Sykla Tora.
"Co bych ti k tomu měl říct. Jako bys ty byla svatá! Jsem chlap a mě nebaví přiběhnout, jak ty si pískneš. Jsi sobecká coura, která není v posteli nic jiného než podprůměrná šlapka! Myslíš jen na sebe, tak proč bych tak já jednou nemohl myslet? Jsi nic v porovnání s ostatníma, se kterýma jsem něco měl. Nemáš vášeň, nemáš chtíč! Chybí ti to a je to zatraceně dobře vidět. Chceš mě jedině, když se ti to hodí. Proč jsi tady teď, hm?" Itachi si odfrknul. Nehodlal se jí omlouvat, štvala ho už dost dlouho na to, aby teď byla vhodná doba ukončit jejich vztah.
"Určitě jsi nemohla spát. Ty a tvé problémy. Furt jenom já se nezměním. Pche, tak se neměň, nikdo tě k tomu nenutí, ale já nejsem lék na tvou nespavost. Nejsem psychiatr, takže si to konečně uvědom! Ani ty zvířata ti nevydrží navždy! Léčíš si své chyby a komplexy na ostatních. Tak mi tu kurva přestaň dělat hysterické scény!" Řval na ni z plných plic. Křičel na ni všechno, co mu na jazyk přišlo. Všechno co měl na srdci a už dlouho se necítil takhle svobodný. Tíha na srdci odplouvala a on se konečně dostal z celé frustrace doprovázené poslední týdny. Jeho obličej se změnil na kamennou masku, jak se na pravého Uchihu sluší a patří. Tora ztuhla a otevřela pusu, jako by chtěla něco říct. Pak ji zase zavřela. Nebylo to proto, že by nevěděla co říct, ale z šoku, který ji Itachi nadělil. Jak mohl vědět, že nemohla usnout? Myšlenky se jí v hlavě míchaly do koktejlů emocí. Chtělo se jí brečet, řvát, zabíjet. Třas jí zalil tělo. Chtěla na něj vykřičet všechnu bolest, kterou jí dnešním dnem způsobil.
"A ty jsi co? Jen sprostý chudáček, který nic nedokáže! Místo abys mi to rovnou řekl, co si o mně myslíš, jsi mě podvedl s nějakou děvkou co si o sobě moc myslí a každému, kdo projeví zájem, chce roztáhnout nohy! A já že dělám záchvaty?! Klidně je dělat budu a ty mi do toho nemáš co kecat! Jsi jen sprostý grázl, kterému i děvky stačí ke spokojenosti!" Řvala taky. Do křiku dávala všechny emoce, všechnu bolest, která v ní byla nashromážděná. Nevědomky jí z očí začaly téct slzy. Spíš než od smutku, to bylo způsobené hněvem. Její řev se chvílemi měnil na jekot. Opravdu měla hysterický záchvat, ale bylo jí to jedno. Oběma bylo jedno, jestli je někdo uslyší a že už teď pravděpodobně vzbudili celé sídlo a možná i okolní les plný zvěře. Řvali po sobě ty nejsprostší nadávky, kterých měli v zásobě hodně.
Emi stála par kroků od nich a pozorovala je. Kdyby ji tak nazval kdokoliv jiný, byl by už dávno mrtví, ale dneska princezna temnot neměla náladu se s někým hádat natož bojovat. Oni si bohatě vystačí sami dva. Stála, pozorujíc ty dva a poslouchala, jak po sobě metají nadávky, urážky a obvinění. Stála a snažila se najít způsob jak je uklidnit a sama se vypařit když v tom:
"a co na ni prosím tě vidíš? To že se vyspala s Hidanem hned jak přišla? Že Hidan spal s třemi dalšími a ona s tím nic nedělá? Nesvědčí to o tom, jaká je coura?!" Ukázala na ni rukou Tora. Stále ji vařila v žilách krev a pulzovala ji na spáncích. Slzy na tváři ji vyschly a zbyl pouze čistý hněv a nenávist. V tom se Emi začala příšerně smát. Trhalo to uši. Byl to smích naplněný šílenstvím. Držela se za břicho a sotva popadala dech. Toře i Itachimu zmrzly v tu chvíli urážky na rtech. Jen stáli a sledovali Emi svíjející se málem na zemi smíchy. Její hrdelní, šílený smích přerušila až ona sama:
"No tak jsem a co?" Vykřikla kvílivým hlasem a znovu se začala pochichtávat.
"Ale opravdu mě mrzí, že si přišla tak brzo. Mohly jsme si sdělit navzájem své pocity." Dodala ještě úlisným hlasem a znovu se zasmála. Tora už znovu chytala katanu.

"Přestaňte okamžitě řvát!" Do pokoje vtrhla rozespalá Kurushimi a hned za ní Pein, který na tom byl podobně. V chodbě se ještě sešli Hidan a Kakuzu, kteří už tam stáli delší dobu a pečlivě si zaznamenávali do paměti, všechny slova které byly proneseny. Uzavírali také plno sázek a nenamáhali se hádku zastavit. Probudil je už začátek, protože mají pokoje nejblíže Itachiho ložnici.
"Co si myslíte, že děláte? Všichni do svých pokojů. Uklidnit se a vyřvat se jindy! Přes den!" Udělal rychle pořádek Pein. Byl už dva týdny málem na práškách z odchodu Konan a teď, když se mu podaří zabrat, ho bude někdo budit? Ani náhodou.
"Lidi… Uklidněte se." Snažila se o mírnější přístup rozespalá hnědovláska. Věděla, že Itachi nebude prosit za odpuštění, je přeci jen Uchiha, ale i ji překvapilo, jak na Toru vyjel.
To už se Emi zklidnila a s pochichtáváním zmizela v oblaku dýmu. Pokoj se mezitím vrátil do normálu. Rudé světla měsíce už netančily po stěnách a neolizovaly těla milenců, tak ani atmosféra nasátá hněvem a nenávistí se rozplynula. Itachi věděl, že dneska neusne, ale přesto si lehnul, opřel ruce za hlavu a studoval strukturu stropu. Pein i Kurushimi, stejně tak Kakuzu, Hidany, Kira a Deidara se odebrali do svých ložnic a snažili se usnout i přes události, které se zde staly. Někteří ještě přemýšleli, co vedlo dva milence k hádce, někteří to věděli, někteří tušili. Noc se pozvolna zklidnila a opět se zahalila do neprostupného ticha.
Emi ve svém pokoji se stále chichotala a nehezky se šklebila. Bylo jí mnohem líp a v tuto chvíli nemyslela, jak se asi cítí černovláska na druhém konci sídla, která vzteky ničila nábytek svého pokoje, naštěstí dost tiše na to, aby neprobudila celé sídlo.

V jednom z temných pokojů, kde i přes zavřené dveře dolehl křik, se zachvěly dvě oční víčka, a pak zlehka otevřela své hnědé oči…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama