Passion of Darkness - 42. kapitola

12. prosince 2011 v 10:24 | Kurushimi |  Passion of Darkness

42. Kapitola

"Srdce jsou od toho, aby se lámala, názory od toho, aby se měnily."


"Miláčku?" V tiché místnosti se ozval nadějný hlas. Sasori už celé týdny pomalu ani nespal a jen se snažil zajistit stále spící červenovlásce vše potřebné. Málem nevycházel z toho temného pokoje, kde ji Tora uložila. Teď se vznášel jako na sedmém obláčku v nebi. Po týdnech mučivého ticha konečně uviděl ty nejnádhernější oči na světě. Sasorimu se zatočil svět, když jeho láska otevřela oči. I on slyšel křik rozléhající se celým sídlem, ale nechtěl se vzdálit od Endarie. Ta ještě několikrát zamrkala, než se jí zrak zostřil natolik, aby mohla v tmavé místnosti vidět alespoň něco. Pohnula prsty na rukách a snažila se celé ztuhlé tělo přimět k pohybu. Její klouby a svaly protestovaly, ale ona se i přes bolest posadila. Nereagovala však na otázku Sasoriho. Ten ji pozoroval a sám si říkal, že je něco špatně. Jako by byla v jiném světě.

"Kdo… Jsi?" Zeptala se ho tiše. Stočila na něj své hnědé oči, lesklé a vzdálené.


"Ty… si mě nepamatuješ?" Zašeptal zděšeně. Ne, to nemohla být pravda. Co se stalo? Kde udělali chybu? Měla být v pořádku, tak to aspoň tvrdila Tora. Začal na divnou léčitelku dostávat vztek. Určitě to udělala schválně! Vyřídí si to s ní, ale teď musí zůstat u své lásky.

"Ne… Kdo jsi? Připadáš mi povědomí…" Šeptala a vztáhla k němu ruku. Pohladila ho po tváři.
"Ale… Něco mi říká, že nejsi pro mě dobrý. Nechci se s tebou vidět. Jsi zlý, jdi pryč!" Strhla ruku zpět k sobě, přitiskla si ji na hruď. Bolelo ji tam. Zakroutila hlavou. Ten člověk byl špatný a ona se ho měla bát.
"Endario, to jsem já." Zkusil to znovu.
"Kdo je Endaria?" Cukla sebou.
"Ty jsi přece Endaria, miláčku." Chtěl ji pohladit. Odsunula se a seskočila z postele. Ve tvářích měla vepsaný strach. Přikrčila se před Sasoriho rukou jako by se jí smrtelně bála. Rychle couvala dozadu, do rohu pokoje. Oči se jí leskly a zorničky měla rozšířené. Když seskakovala a snažila se co nejdál utéct, vytrhla si z rukou kapavky. Ruka ji krvácela a ona se tiskla k rohu pokoje a neovladatelně se třásla. Loutkař naprosto nechápal co se děje. Chtěl k ní rychle přijít a pomoct jí, ale když udělal krok, přikrčila se. Schoulila se do klubíčka. Sasori se rozeběhnul pro pomoc.

"Kurushimi!" Vletěl do jejího pokoje Sasori.
"Tora není ve svém pokoji a já nevěděl kam jít. Endaria krvácí a je vzhůru! Pomoc mi!" Řval zoufalý Sasoori. Chvilku váhal, jestli sem má zajít, ale jeho láska krvácela a je jedno kdo ji pomůže.
"Nejenže jsi vlezl do mýho pokoje, ale ještě mě budíš?" Zeptala se Kurushimi a snažila se moc neřvat, i když to šlo těžko. Když už konečně zase usnula, přijde sem on a znovu ji vzbudí.
"Prosím, pomoz mi!" Prosil Sasori. Byl naprosto zoufalý a ignoroval její nadávání a sarkasmus.
"Fajn, jinak bych se tě nezbavila." Rezignovala Kurushimi a rozešla se k pokoji, kde ležela Endaria…

Svítalo. Slunce už vycházelo za obzorem a znovu osvětlovalo kouty země. Všechno dostávalo sytější a krásnější barvy. Tvorové se probouzeli k životu. Nebe bylo krásně modré, všechno slibovalo nádherný den. Ovšem jak pro koho. U snídaně se sešla velmi podivná skupina známých lidí. Na Peinovi kruhy pod očima si každý už zvykl a ona sám už nebyl terčem posměchu, jelikož dneska si našli Hidan a Kakuzu nové oběti. Dost bídně na tom byla Emi, která všechno ale ignorovala, proto je to za chvilku přestalo bavit. Každý u snídaně byl velmi ospalý. Deidara se snažil, ne moc úspěšně, neusnout a Kurushimi to kompletně vzdala. Šla si lehnout před hodinou a jeji organismus neunesl nedostatek dvanáctihodinového spánku. Spala s hlavou na stole a bylo víc než jasné, podle jejího naklánění, že brzo spadne do klína buď Peinovi a nebo Zetsuovi. Ten se na ni díval s hladovým výrazem. Bylo víc než jasné, že si za chvíli začne chystat vidličku a nůž, ne-li ubrousek pod bradu. Od sežrání kytkou ji zachránila Tora, která se objevila ve dveřích.
Najednou vzduch v jídelně jakoby zhoustnul. Všechny pohledy se upíraly na černovlásku ve dveřích. Každý ji s úžasem pozoroval. Nikdo neřekl ani slovo. Atmosféra v místnosti probudila dokonce i Kurushimi. Podívala se na svou sestru, jakmile se ji podařilo zaostřit.
"Pro satana onee-chan! Co se ti stalo?" Vyjekla a spadla na Peina. Zetsu jen smutně sklonil hlavu a utřel sliny, které mu tekly od pusy, jak se snažil všechnu svou sílu dát do hypnotizování Kurushimi, aby spadla na něho. Když vřava utichla a Kurushimi si vybrala všechnu Peinovu snídani z vlasů, kterou na ní v úleku vyklopil, opět nastalo hrobové ticho.
"To bude den." Povzdechla si Kurushimi a čapla Toru za ruku. Vytáhla ji z místnosti, která byla stále oněmělá tak, že by byl slyšet i špendlík spadlý na zem. Ovšem pokud by přes tu hustou atmosféru vůbec dopadl na zem.
"Co to kurva bylo?!" Nevydržel to Hidan. Ještě stále civěl s otevřenou pusou na dveře, kde se před chvílí objevila, a také zmizela Tora Sato. Po sídle už se dávno rozkřiklo proč, a co se vlastně stalo. Ale tohle byl nový šok. Co se jí proboha stalo? Kladli si všichni otázku.
To co se ve dveřích objevilo, jen vzdáleně připomínalo Toru, kterou znali. Její teplé hnědé oči zmizely v nenávratnu. Namísto nich je před chvílí propalovaly oči jantarové barvy. Zorničky měla ve tvaru tenké čáry namísto kruhu, který měli všichni. Ti pozornější si všimli nehtů, dlouhých a tvrdých. Tora vždy nosila krátké a zapilované do oblouku. Na jejích rukou teď byly ale nehty do nepřirozené špičky. Už od pohledy byly ostré. Vlasy černější než noc se jí prodloužili a měla je rozcuchané. Jakoby pobíhala celou noc v čele smečky zvířat. Kimono měla potrhané a špinavé… Od krve. I obličej měla umazaný zaschlou krví. A ten její pohled. Zuřívý, děsivý, jako pravé zvíře. Jako…
"Tygr…" Vydechl Deidara a tak řekl na hlas to, co si ostatní jen domýšleli. Bylo to až děsivě skutečné. Z jejich léčitelky se přes jednu noc stalo něco, co se spíš podobalo kočkovité šelmě s tělem člověka. Vzduch, jestli to bylo vůbec možné, v jídelně ještě zhoustl. Z jejich léčitelky se stala lidská schránka s duší tygra. Tak jak je psáno v jejím jménu. Nikdo se k tomu dobrovolně nevracel a nikdo tohle téma nechtěl načínat. Každý se vrátil, do svých myšlenek. Snídaně probíhala dál mlčky.

"Teď se hezky posadíš a okamžitě mi vysvětlíš co to má sakra znamenat!" Začala Kurushimi zostra hned, jakmile překročily práh jejího pokoje.
"Co je na mě divného? Všichni na mě čumíte jak na nějakýho klauna!" Odsekla Tora, které to všechno lezlo pořádně na nervy.
"Co je divného? Co je divného? Ty se mi snad zdáš! Já určitě ještě spím. Tak se podívej, co je divného. Toro!" Přecházela Kurushimi po pokoji. Zastavila se u toaletního stolku s velkým zrcadlem. Otočila ho tak, aby se v něm Tora viděla. Kurushimi se zhluboka nadechla, když Tořiny ruce vystřelily k jejím ústům a zakryla si je, aby nevykřikla.
"To jsem…" Ukázala na zrcadlo.
"Jo to si milá onee-chan, ty. Řekni mi konečně co je to tady za…" Začala zvýšeným hlasem Kurushimi, "… á na to jsem moc unavená." Vydala ze sebe vzápětí povzdechem a přešla pár kroků přes pokoj k posteli. Celou dobu si nepřestávala mumlat něco jako "moc unavená, moc, moc…" až dopadla na postel. V tu chvíli zavřela oči a propadla se do říše snů.
Tora v tu chvíli vyšla z pokoje a ráznými kroky si to kráčela přes celé sídlo ke svému pokoji. Měla obrovský vztek. Nechápala co se to tady děje. Vždyť přece jen svolala pár tygrů a proběhla se s nimi. Nechtěla v noci na nic myslet, chtěla si odpočinout. Co je na tom tak špatného?

Kira Uchiha seděla ve společenské místnosti u Akatsuki. Třídila si myšlenky. Už to potřebovala. Tolik se toho stalo. Uvěznění u Orochimara, náhlý útěk, který jim zajistila ta podivná černovláska Shinju. Kde jen je jí konec. Kira si povzdechla. Pak skončily všechny tři tady. Endaria se probrala dneska v noci a je to s ní dost špatné. Sasori je z toho na zhroucení. Ale snad si uvědomuje, že za to může on? Kira zatřepala hlavou a nechala svou tvář hřát plameny, které šlehaly v krbu jen kousek od ní. Ona sama se probudila tři dny po té, co se sem doplazila. Její plán vychází skvěle. Je tady, u Akatsuki, tak blízko Madarovi, ale stále ho nemůže najít. Snad se tu brzo ukáže. Ale sama poznala, že život v Akatsuki není žádné peříčko i když vás zrovna nepronásledují ninjové ze všech vesnic a neutíkáte před hledači odměn. Šéfa opustila přítelkyně, když byla už ve třetím měsíci a celou dobu spala s někým jiným. Kira byla na střeše a slyšela ten rozhovor v přímém přenosu. Doteď to byla záhada, ten odchod Konan. Jen ona a Pein věděli proč a Kira to nehodlala někomu říkat. Další rána bylo minulá noc. Kiru hádka probrala hned na začátku, ale nechtělo se jí vylézat z postele. Nevěděla, co přesně se stalo. A nehodlala po tom pátrat.
A nakonec se v její mysli míchaly myšlenky, vzpomínky na Kibu. Udělala něco strašného a doteď se z toho nevzpamatovala. Bylo to od ní podlé a hnusné. Ale nemohla nic jiného dělat. Má svůj sen a za tím si musí tvrdě jít. Znovu si povzdychla a zahleděla se do plamenů. Teď už nechala myšlenky znovu volně plynout.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama