Passion of Darkness - 45. kapitola

15. prosince 2011 v 10:27 | Kurushimi |  Passion of Darkness

45. Kapitola


""Silná je láska, když prošla ohnivým křtem bolesti." Žena, která zhřeší a cítí, že nemohla jinak, a přitom je odhodlána za to trpět a ví, že na to doplatí, i když to vlastně není tak docela její vina - taková žena je podle mého názoru daleko morálnější než ostatní."


"Miluju tě…" vydechla Karin do úst Hidanovi, když ji zajel rukama mezi nohy. Neodpovídal, jen ji znovu políbil.
"Chybělas mi…" vzdychl Hidan a zaklonil hlavu. Karin rukama vjela Hidanovi do vlasů, dravě ho políbila. Oba byli nenasytní.
"Zjistils něco?" vzdychla Karin, když její ruce pomalu klouzaly k jeho pasu a už dávno povolených kalhot. Hidan sykl, když ho jemně kousla do krku. Sjela svými rty níž a laskala jeho hruď.
"Ne, nic… nikdo nic neví, ale už přibližně vím, kdo po ní pátrá a na koho se mám zaměřit." Zasýpal potichu mezi vzdechy. Karin se na chvilku zarazila, ale pak pokračovala. Měla ho zcela ve své moci. Ale musí se poohlídnout po někom jiném, kdo možná ví víc…



Shinju běžela lesem. Už to bylo několik týdnů, co utekla od Orochimara. Hledal ji, a také našel. Ale poslal na ni jen podřadné ninji. Vypořádala se s nimi velmi rychle. Celou dobu u Orochimara ze sebe dělala služku dobrou akorát tak na otevírání dveří. Orochimaru nebyl vědom toho, co dokáže.
Doufala, že už ji nikdo nepronásleduje. Přeskočila na další větev, z té pak na další a další. Mířila za jasným cílem. Znovu se podívat na své svěřenkyně, které zachránila.

Po chvíli seskočila na zem za jeden z keřů, které rostly okolo mýtiny. Odhrnula malou větvičku, aby dobře viděla. Před sídlem se opět začalo něco dít. Právě tam byl Kakuzu. Pamatovala si všechna jména Akatsuki členů nejen pro to, že Orochimaru vedl důrazné záznamy s jejich schopnostmi a vším, co se mu o nich podařilo zjistit. Pamatovala si je i ze své krátkodobé návštěvy. Nemohla přece zůstat u ještě horších vrahů, než jakým byl Orochimaru. To by si moc nepomohla.
Kakuzu se shýbal nad kufříkem a podle všeho přepočítával peníze. Shinju zůstávala nehybně za křovím. V tom se z otevřených obrovských dveří sídla vynořila další postava. Shinju zalapala po dechu. Kakuzu se ohlédl jejím směrem. Shinju se ještě víc soustředila na tok své chakry, ruky si přitiskla na ústa.
Kakuzovu pozornost pak ale upoutala Karin. Stoupla si k němu a začala se zářivě šklebit a doslova podstrkovala Kakuzovi svůj velký výstřich. Shinju znovu zalapala po dechu. Ta coura viditelně podvádí Kenshina! Jejího...
Kakuzu se k ní taky naklonil. Pohladila ho po tvářích, laškovně mu něco zašeptala do ucha. Pak najednou Kakuzu popadl kufřík a v doprovodu Karin šel zpátky do sídla. V Shinju se vařila krev. Tohle bylo mco i na její klidnou povahu. Ne, to si nenechá líbit. Kenshin každý den vzdychal, kdy už se Karin vrátí a ona tu klidně svádí nějakého vraha. Zatnula pěst. Zničí Karin, zničí jí do poslední buňky!
Vstala a potichu se vytratila zpátky do lesa. Musí přijít k sídlu civilnější cestou…

Tora seděla ve svém pokoji na posteli a přemýšlela. Ještě pořád se nevzpamatovala z té hádky s Itachim před dvěma dny. Bylo to něco, co si ani v nočních můrách nedokázalal představit. Ale nelitovala. Ten hajzl shnije v pekle. Teď jen přemýšlela, jak mu to oplatit, protože sice vyznávala stejné pravidlo jako Kurushimi, tudíž "pomsta je sladká, čím déle zraje…" ale ona neměla čas, chuť ani elán na dlouhé plánování a nějakou promyšlenou pomastu. Chtěla okamžitý výsledek a něco, co může použít už zítra u snídaně. Chtěla Itachiho rozcupovat na malinké kousky co nejdříve.
A v tom se jí v hlavě zrodil plán. Nejprimitivnější a nejšílenější nápad, který ji mohl přijít na mysl. Oko za oko, zub za zub. A ne jen tak ledajaké oko. Tora se usmála a přešla k zrcadlu. Musela udělat něco s těma rozcuchanýma vlasama...

"Jakto, že jsi tady ty a ne Tora?" zašeptala Kate. Jakmile se probudila, přístroje daly vědět hlasitým pípáním, že je vzhůru. Místo očekávané Tory přišla ale její sestra.
"Tora se zdechla…" odpověděla jí Kurushimi a vypojilaněkteré přístroje, "zkus se posadit" dodala. Tora říkala, že by měla být schopna chodit již po několika hodinách po operaci.
"Jak to dopadlo?" optala se Kate, když se s pomocí Kurushimi zvedala.
"Říkala, že to bylo jako obrovský výbuch, když uvolnila tvoji charku. Máš ji požehnaně, holka. Nicméně systémy to ustály a ty jsi opět v pořádku." Kate se na ní usmála a sama se pokoušela postavit.

Tora mezitím už byla na cestě do vzdáleného úkrytu. Už se stmívalo. Pohybovala se neslyšně ve stínech. Konečně dorazila na místo. Tiše proklouzla dovnitř kolem dvou stráží a proběhla několika chodbami. Bylo to tady jako sídlo Akatsuki. Louče na stěnách osvětlovaly chodby a jí z nich pálily oči. Ukryla se za roh, když koelm procházely dva strážní. Pak se mohla vydat za jedním z přítomných. Pomalu vstoupila do jeho pokoje. Společně se sestrou měly tohle sídlo zmapované, ale nedokázaly by sami pobít tolik lidí, takže likvidace byla nemožná. Teď se jí to ale hodilo.
Byl tam. Přesně jak očekávala. Okamžitě vytáhl katanu. Jeho oči se blýskly ve tmě. A ona začala. Tím samým podmanivým hlasem, jako mluvila na Endariu. Nechal se oklamat. Ten podmanivý tón, se kterým si dokázala kolem prstu obmotat i kámen. Stejně jako její sestra, ale na rozdíl od ní ho moc nevyužívala. Teď se jí však hodil. Pomalu k němu přistoupila. Ještě stále držel katanu a probodával ji očima. Zkoušel svoje techniky. Přiměla ho myslet si, že je jen sen. Výplod fantazie. Pomalu ho ukolíbala. Nechal se zlákat a to byla chyba.

Sehnul se k ní, políbila ho na rty. Hladově a přesto něžně. Zlehka jako šumění větru. Katanu zastrčil zpátky do pouzdra. Ještě stále nevěřil, ještě nevěděl kdo to je. Marně pátral v paměti, kdo by tahle dívka mohla být. Všechny jeho myšlenky pomalu odplouvaly do řeky zapomnění. Polibek se prohluboval. Čím byl vášnivější, tím dál bylo jeho racionální a realistické myšlení. Objal ji a nikdy nechtěl pustit. Její oči, tak pronikavé, stejně jako podmanivý hlas se mu stále objevovaly před očima, i když je měl už dávno zavřené. Vrývala se mu do paměti, jako nesmazatelná stopa. Jako hřích, který nejde smazat. Rukama mu zajela pod košili a přesunula se ze rtů na krk. Roztřáslo se mu celé tělo.

Tohle s žádnou ženou ještě nepocítil. Zaklonil hlavu, rukama ji stále objímal a hladil. Pomalu ji rozvázal pás obi na kimoně. Bylo hebké, jako nejjemnější hedvábí, jen pohlazení větru pod jeho rukama. Závoj z mlhy. Kimono jí sklouzlo z ramen. Líbal její hebkou, saténovou pokožku jako nejjemnější poklad, porcelán. Tora zaklonila hlavu, úžívala si ty něžné polibky. Bylo to úplně něco jiného. Něco nezkušeného, tak čistého a přitom ona věděla, že sem nepřišla pro čistotu, ale spáchat jeden z nejhorších hříchů. Ale přesto si to chtěla užít. Vyslékla mu košili a rty putovala po jeho hrudi.

Vzdychl a pomalu, váhavě, z jejích ramen sesunul ramínka podprsenky. Podívala se na něho zastřenýma očima. Tenhle okamžik si bude pamatovat do konce života. Odhodil všechnu skepsi a podezření. Rukou jí hladil a druhou zajel k zapínání podprsenky. Vzdychla a zaklonila hlavu. Sjel rty z jejich úst a pokračoval přes bradu na šíji. Zalapala po dechu. Usmál se a jemně ji po tom místě přejel zuby. Stejná reakce. Sjel trochu níž na dekold a rozepnul zapínání jejího prádla…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama