Passion of Darkness - 50. kapitola

20. prosince 2011 v 10:40 | Kurushimi |  Passion of Darkness

50. Kapitola



"Je zbytečné milovat někoho, o kom víme, že nás nikdy milovat nebude!
Vysvětlete to prosím mému srdci!!!"


Kira vzdychla a dál se prodírala pralesním houštím. Už brzo měla dorazit do malé osady, tam zlikvidovat jednoho chlápka a jít zpět do sídla, jenže v tomhle pralese to nevypadalo, že by tu někdo dovedl žít, natož dobrovolně. Sykla, když se jí nějaká kytka s trny zaryla do nohy. Začala bezhlesně nadávat a dál katanou kosila velké kapradí. Najednou kapradí a další keře ustoupily a ona se opravdu ocitla vedle nějaké chatové oblasti. Pár domků tu stálo a z komínů se kouřilo. Nejspíš tu opravdu někdo žil. Přikrčila se v jednom z keřů, které jí poskytovaly dobrý úkryt, a pozorovala okolí. Doufala, že zahlédne chlápka, kterého má odstranit. Navíc si potřebovala odpočinout a vypozorovat, jak to tu chodí.



"Kurushimi, už toho můžeš nechat." Zarazila svou sestru otráveným hlasem Tora rozvalující se na křesle. Kurushimi seděla u jezírka plného živých ryb a s masochistickým výrazem je propalovala pohledem a přitom něco mumlala. Ryby jedna po druhé se začaly kolébat a vůbec se chovat podivně. Kate ve stejné chvíli stála u stolu, na kterém měla položených pět ryb naráz a soustředěně hypnotizovala své ruce obalené zeleným světlem. Z čela jí stékaly kapičky potu. Byla unavená a vyčerpaná. Mořila se s těma rybama už třetí nebo čtvrtý den. Teď měla za úkol je vyléčit tak, aby žádná z nich nechcípla, což nebylo lehké, když hned jak je vyléčila, Kurushimi jich pár otrávila, nebo nějak jinak pohmoždila.
Kurushimi zmizel z tváře masochistický škleb a vystřídal ho škleb typický. Zvedle se, roztáhla vějíř a bez jediného slova odešla. Tora si odfrkla a Kate si toho ani nevšimla. Možná jí jen začalo být divné, že v jezírku zlstali zdravé ryby po tom, co je tam vrátila.
"To by stačilo, přejdeme k léčení lidí." Pronesla Tora obřadným hlasem a smetla ze stolu jak uzdravené, tak ještě nezdravé ryby. Kolem ruky ji přitom svitla zelená chakra a všechny ryby dopadly do jezírka živé a zdravé. Kate vyvalila oči.
"Dej mi ruku." Tora nečekala, až ji jí Kate nastaví, čapla její ruku a pevně ji sevřela.
"Co…?" nestačila Kate doříct. Tora odněkud vzala nožík a řízla Kate na hřvet ruky. Ta už chtěla začít nadávat, když ji Tora pustila. Na hřbetu ruky se jí objevila krev.
"Vyleč si to, když ti to vadí." Ušklíbla se Tora.
"A nemáš narušenou chakru, až budeš umět tu knihu nazpaměť, tak budeš vědět, že chakrová vlákna v tom místě, kam jsem tě řízla, nejsou, takže tvá slabina je mimo dosah rány." Pokračovala, jakmile uviděla, že se Kate znovu nadechuje, nejspíš k nějakému protestu. Na to už nic říct nedokázala a druhou rukou se snažila vyléčit. Jakmile se ji kolem ruky objevila zelená chakra zařvala jak raněný tur.
"Ještě, že nemůžou ryby křičet že?" zasmála se Tora. "Musíš si trochu dávat pozor na intenzitu chakry, jinak to bude mučení a ne léčení. Zkus regulovat intenzitu a kontroluj, co děláš. Teď máš zastavit krvácení a pak jemnou tkáň zahojit. Nakonec kůže." Poradila ji.

V organizaci už panoval relativní klid. Novinku milostného trojúhelníku, vlastně čtyřúhelníku rodiny Uchihů už všichni vstřebali natolik, že ani Deidarovi nepřipadala zajímavá a Itachi byl většinu času k nenalezení, takže vtípky na jeho adresu postrádali to pravé kouzlo. Kakuzu i Hidan už neměli opět předmět sázek, takže se věnovali svým obvyklím činnostem. Hidan plánoval svou další sebevraždu spojenou s rituálem a Kakuzu přepočítával další peníze. Naproti tomu měl Pein spoustu práce. V jeho kanceláři seděla Shinju a culila se jako by se náramně bavila. Pein se ji totiž s vážnou tváří zeptal, jestli je tady jako špech, že dostal tajný tip a varoval ji proti jakýmkoliv nekalostem spojeným s Orochimarem.
"Karin si byla stěžovat že? Šéfe." Optala se nevinným hláskem.
"Řekl jsem tajný tip, ale proč tě napadla právě ona?"
"Byli jsme u Orochimara obě. Je to přítelkyně mého bratra." Bodlo ji v srdci při každé zmínce Kenshinova jména. Pein se zarazil, šokovalo ho to, ale nedal na sobě nic znát. Uvnitř něho to vřelo. Karin se mu nezdála od začátku, vlezla do postele s každým v organizaci. Jen doufal, že nevyjela i po ženském osazenstvu, i když si tím jistý nebyl.
"Budu ji pozorně sledovat, ale tebe taktéž." S těmi slovy ji propustil.
"Klidně, já nemám co skrývat." Odvětila a vypařila se z kanceláře.

Emi procházela podzemím sídla. Začínala být lehce frustrovaná. Hledala tady už celé týdny, prošla každou chodbu a každý centimetr zdi, co byl v podzemí. Ale to proč do Akatsuki přišla, zatím nenašla.
"Musí to tu někde být." Zamumlala a dál zkoumala kousek zdi. Byla přesně u místa, kde byla největši pravděpodobnost, že je vchod do oné místnosti. Byla natolik zaujatá, že si nevšimla jistého faktu. Měla společnost.
Najednou se zarazila. Na tváři se jí rozlil vítězoslavný škleb, hruď ji zaplavilo teplo. Jemnými bříšky prstů přejela po třech drážkách ve zdii, za běžných podmínek neviditelné. Ale na dotek tam byli. Reálné a nemněné. Znovu přes ně přejele bříškky prstů a užívala si ten pocit. Z pouzdra vytáhla katanu a řízla se do jednoho bříška prstu. Znovu s ním přejela přes drážky. Ozvalo se pár klapnutí mechanizmů a stěna před ní se odsunula dovnitř. Velký obdelník jako dveře. Zevnitiř se vyvalil oblak prachu a písku.
"Konečně!" zašeptala. Oblak prachu ji donutil zakuckat se. Z tváře jí to nesmylo vítězství a z mysli už vůbec ne. Rozhlédla se kolem, znovu přejela po drážkách a obdelník se vrátil na své místo. Pak pokračovala chodbou pryč. Hidan, který ji celou dobu pozoroval, zůstal ještě několik vteřin stát a pak se rozeběhl pryč. Věděl, co potřeboval, teď jen najít Karin…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama