Passion of Darkness - 53. kapitola

23. prosince 2011 v 10:49 | Kurushimi |  Passion of Darkness

53.kapitola


"nedostatek citátů je mým prokletím (autor Kurushimi :D)"


Byly už skoro u sebe, když zavál vítr a mezi ně se postavil Hidan. Obě ho svými zbraněmi propíchly.
"Holky, ne že bych neměl rád ženské rvačky, ale teď na nás táhne Konoha a Orochimaru a já bych si ještě chvíli na světě pobyl." Dokončil svůj proslov Hidan a vytáhl ze sebe jejich zbraně. Obě na něj zaraženě koukaly.
"S tebou si to vyřídím později!" sykla Kate a odplivla si.
"Děvko!" vrátila jí to Ren a pak se obě postavily na opačné konce skupiny.
"To bychom měli." Zhodnotil situaci Deidara a opět se vydali na cestu skoro vražedným tempem.

Běželi asi půl hodiny, když kolem hlavy Kate proletěl kunai.


"Je to tu!" zaradoval se Hidan a nedbal na všechny, kteří zůstali ukryti v korunách stromů. Sám seskočil z větve a rozeběhl se na mýtinu, kde už zuřila krvavá bitva. Orochimaru se setkal s Konohou pár chvil před tím, než na tohle místo dorazili i Akatsuki. Obě skupiny nejspíš odvrhly své původní plány a pustily se do sebe. Ozývalo se plno výkřiků bolesti, ponížení a strachu. I když to nebyly velké armády, bylo tady dost a dost lidských životů, které měly v dalších chvílích odejít do země mrtvých. Jakmile do boje vtrhl Hidan nastal uprostřed bojiště doslova chaos. Každý ninja se jen snažil přežít a bylo mu jedno, jestli vraždí přátele nebo nepřátele. Nastala hotová mela plná krve.

Obrovský výbuch chaos trochu ustálil. Tlaková vlna se hnala přímo na stromy, kde doteď klidně spočívali Akatsuki. Na bojišti se rozpoutal takový chaos, že si jich doposud nikdo nevšiml. Bohužel byla tlaková vlna obrovská (taky výbuch zabil přinejmenším deset ninjů) a stromy ve kterých se schovávali, smetla. Museli uskočit a tím se dostali na bojiště. Zaznělo pár výkřiků ohlašujících jejich příchod. To už se celá skupinka vrhla do boje a kosila Orochimarovu přesilu. Měl sice obrovské vojsko ale silně podprůměrné, takže se síly s malou skupinou z Konohy vyrovnali. Konoha bojovala na severní straně mýtiny a držela se při sobě. Zároveň se probojovávali doprostřed mýtiny. Akatsuki bojovali u jižní strany. Postupovali také dopředu, takže už brzo hrozila srážka…

Karin vylovila z kapsy přívěšek od Emi. Přitiskla ho na drážky ve zdi. Trochu se vylekala, když se ozval zvuk posouvajícího se kamene. Ve skále se odsunul velký kvádr podobající se dveřím. Karin polkla a vstoupila do místnosti. Ta byla kruhového půdorysu a působila útulně, i když byla na první pohled obrovská. Kolem stěn bylo postaveno spoustu skříní a vytrín, polic. Karin postupovala mezi regály plnými knih a svazků pod obrovským nánosem prachu. Místnost osvětlovaly svíčky, i když Karin nevěděla, kdo je zapálil. Konečně došla na konec uličky mezi regály a zlstala stát. Uprostřed místnosti byl volný prostor. Na zemi byly vyřezány nějaké ornamenty spojené do jednoho obrovského. Karin se mimoděk usmála. Našla přesně to, co měla. Obcházela kolem kruhu a počítala jednotlivé značky. Bylo jich sedm. Zarazila se. Ale vždyť…

Zatřepala hlavou. Teď na to není čas, uvažovat může potom. Rozeběhla se uličkou zpět ke dveřím. Až k nim doběhla, obrátila se vpravo a procházela kolem regálů, nakukovala do uliček mezi nimi. Obešla tak celé kolo zpět ke dveřím.
"Sakra!" zaklela a vydala se na druhý okruh. Když byla asi v polovině cesty, obrátila svou pozornost na stěnu za sebou. Ohmatávala neuměle vytesanou skálu a opravdu. Znovu přitiskla přívěšek na další drážky a ve skále (která byla opracovanější než zbytek zdí) se objevil opět otvor. Karin do něho vběhla. Ocitla se v naprosté tmě. Škrtla zápalkou, kterou si pro jistotu vzala z pokoje a po stěnách hledala louč. Měla štěstí, jedna tu byla. Než ji zapálila, spálila si prsty.
Místnosti byla podobná jako ta předtím, jenomže mnohokrát menší a zdála se prázdná. Karin s loučí prohledávala zdi. Kolem nich bylo poházené spousta harampádí. Všechno bylo zaprášené, plné pavučin. Karin se otřásla, když si myslela, že zahlédla pod jednou hromadou myš.
"Za tohle mi Orochimaru zaplatí." Sykla pro sebe a se sebe zapřením se sehnula. Rozhrnula jednu hromadu a přebírala harampádí. Měla štěstí. Asi po pěti minutách se zatvářila jako mistr světa a vytáhla velké, pavučinami opředené pouzdro. Odstrčila víko a zevnitř vytáhla velký svitek. Pouzdro zahodila bez nejmenšího zájmu. Vrátila se zpátky pomocí přívěšku do místnosti a jako správná ženská se posadila přímo doprostřed toho ornamentu. Se zatajenýmm dechem rozvinula svitek a začetla se…

"Kiro! To nemyslíš vážně!" Na bojišti nebylo slyšet vlastního slova, jen řinčení zbraní a semtam výkřik bolesti. Ale tenhle výkřik Kira slyšela velmi dobře. Zařezával se jí ten hlas hluboko do srdce. Konečně našla skulinku v obraně soupeře a zabodla do něj katanu. Tvář jí postříkala soupeřova krev. Otočila se na muže, co si k ní probojovával cestu.

Endaria společně se Sasorim se zdržovali na jižním konci mýtiny a snažili se, nebýt moc na očích a přitom nikoho za sebe nepustit. Byly poslední obraná linie, a jak šéf přikázal, nikoho za sebe nepustili.

Shinju se držela vzadu a tak nějak stranou, aby na ni nebylo moc vidět. Slyšela i přes všechny nepřátele nejen slizký hlas Orochimara, který stál na západním konci u začátku lesa a kochal se onou atmosférou bitvy, ale také hlas Kenshina, který bojoval blízko něho. V té chvíli si vzpomněla na flirtování Karin a propíchla dalšího ninju zuřivěji. Možná, že ty hlasy byly jen v její fantazii, ale pravda je, že na opačném konci mýtiny opravdu byli.

Hidan byl mezitím ve svém živlu. Nechal si do sebe s radostí zapichovat zbraně a pořádal jednu svou rituální sebevraždu za druhou. Kisame a Itachi bojovali kousek od něho a málem se za něho až styděli. Na Itachiho s okamžitě vrhli čtyři ninjové úrovně geninů. Kisame na to byl o něco "lépe". Jakmile se trochu vzdálil od Itachiho a zabil jednoho ninju Orochimarovy armády, zaútočili na neho Koketsu a Izumo. ..

Kakuzu kousek od nich se pustil taky do Orochimarovy armády. Jeho masky lítaly kolem něho a on měl přesto plné ruce práce. Vrhlo se na něj nějak moc. Na čele se mu objevily kapky potu a on nevěděl, které útoky má odrážet dřív.

Tora právě uskakovala a její vlasy se stávaly čím dál rozcuchanější. Nějak se začaly měnit její pohyby. Trhavé, sekané. Pod katanu se jí připletl kunai Shikamara. Teď vedla souboj s Shikamarem a jeho kamarádem Choujim. A nepřibyla k nim i jedna dívka?

"Kurenai, za tebou!" křikl její snoubenec. Ona se rychle sehnula. Neznámý útočník ji usekl jen konečky vlasů.
"Kdo to?" otočila se. Za ní stála černovláska s vějíři. Kurushimi se o ni ale teď nestarala. Zaútočil na ni její snoubenec.
"Asuma?" optala se nevinně. Jmenovaný vykulil oči.
"Jak mě znáš? A kdo jsi?"
"Mám své zdroje," ušklíbla se a stejný úšklebek měla v té chvíli i skoro identická dívka na druhé straně bojiště, "a jsem…"

"Zdravím tě." Ozvalo se kousek od bojiště, kde se v lesích boje rozdělili na jednotlivé souboje. Kakashi se neotočil. Jen zavřel oči a trochu zaklonil hlavu. Povzdechl si.
"Spíš bys měla říct sbohem, vládcovražedkyně!" sykl a otočil se. Stála tam, stejně nádherná jako kdysi (připadalo mu to jako roky a ne jen pár dní), jen s něčím jiným ve tváři…

Emi se skvěle bavila. Měla výtečnou náladu a nechtěla si kazit potěšení genjutsu. Juugo útočil na ni a snažil se skrýt před sprškou kunaiů, které na něj vysílala TenTen. Tu ochraňoval Lee svým genjutsu. Byl z toho zajímavý úkaz, jeden z nezajímavějších bojů na tomhle bojišti. Emi se zasmála, začal na ni totiž útočit i Suigetsu.

Kate nebojovala. Snažila se mu vyhnout. Ale přesto létala po bojišti jako splašená. Snažila se všem pomáhat. Kdykoliv někdo z Konohy spadl, snažila se ho vyléčit. Ale pomáhala samozřejmě i Akatsuki, jinak by si něčeho Pein všiml. Připadalo jí, že ho má pořád v zádech…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama