Passion of Darkness - 55. kapitola

25. prosince 2011 v 10:51 | Kurushimi |  Passion of Darkness

55.kapitola


"Kdo si zahrává s ohněm. Spálí se. Kdo si zahrává se mnou. Lituje, že si nehrál s ohněm."

"Půjdeš s námi." Řekl jeden z ninjů a chytil její ruce. Snažil se je svázat chakrovými pouty. Vzpírala se, házela sebou a křičela. Probodávala každého ninjů vražedným pohledem, který bolel až fyzicky. Další ninja ji chytl v pase a zvedl do vzduchu. Házela sebou a kopala bosýma nohama. Škrábala dlouhými ostrými nehty. Další ninja se jí pokoušel zakrýt pusu a uniknout tak ze spárů toho křiku dívky. Byl to trýznivý pocit, když se jim ten zvuk zarýval do uší. Jakoby páchali nejstrašnější zločin. Jako by zabíjeli, mučili nevinné děvčátko. Ale byla to jen iluze okamžiku. Ona byla přece tak dobrá herečka.


Ninja, co ji zakryl, pusu zařval bolestí. Ustoupil od toho děvčátka s rukou celou od krve.
"Podívejte se! Je šílená! Ukousla mi kousek dlaně!" řval ninja a ona se konečně přestala vzpírat. Usmála se a vyplivla kousek masa. A pak se se šíleným výrazem v očích začala smát. Dva ninjové ji drželi ruce. Jeden ji držel ze zadu a další se ji snažil chytit nohy. Tolik jichh bylo potřeba, aby ji jen udrželi na místě. Prohlížela si je, jednoho po druhém.
"Uklidni se. Nic se ti nestane. Jen se uklidni." Zkoušel to jeden z nich po dobrém. Přišel k ní blíže, byl dobré povahy a moc hodný člověk. Neschvaloval nic z toho co se tu dělo. Chtěl íi pomoct. A ona ho jakoby neposlouchala. Snad nerozumněla co ji říkal? Podíval se jí do očí, černýc bez bělm, ve kterých se najednou zalesklo. A ona se jen usmívala, působila na první pohled tak nevinně. Do té doby, než se jí člověk podíval do očí. Ninja se zkácel na zem, bez jediného slova, bez jediného zvuku. Zkontrolovali ho, byl mrtvý.
V té chvíli jí zavázaly oči černým šátkem. Sebrali ze země její křišťálovou flétnu a přívěšek a dali se na pochod k mlžné. A vedli uprostřed své skupinky a Vlčí princeznu…

Ale ano, všimla. Celou dobu o TenTen věděla. A teď když, na ni poslala TenTen svitky se otočila a její oči se znovu zableskly. Všechny zbraně zastavila opět černá plazma, která se objevila zničeho nic. Tentokrát ale nezmizela. Když zeď opadla, rozptýlila se kolem Emi. Rock Lee neměl kam uniknout, nemohl bránit TenTen, která taky uvízla v černé pasti, jakmile dopadla zpátky na zem. Oba se z ní snažili dostat ze všech sil. Bylo jim jasné, že pokud to nezvládnou rychle, hodně rychle, je s nimi konec. Ale plazma je paralyzovala, vysávala chakru, brala životní energii. Co teď?

Když procházela ulicemi Mlžné, lidé se za ní otáčeli. Vedli ji večer, protože na slunce ona nesměla. Její porcelánově bílá pleť nesměla přijít ani na jeden sluneční paprsek. První den to zkusili… Ten křik… Navždy se jim vryje do paměti. Pozorovali ji všichni lidé, děti, babičky, matky, otcové… A v každém z nich nevzbuzovala nenávist, jen neskutečnou lítost. Kráčela se závazanýma očima, svázaná, shrbená a vypadala… Pár lidí se jí dokonce pokusilo osvobodit. Vždyť je tak křehká! Tohle není to monstrum, co o něm slyšeli, pro co umírali ninjové z jejich vesnice. Kdepak, tahle maličká neublíží ani mouše. Ale ninjové, kteří ji vedli, byli neoblomní. Věděli, jak dokáže být prohnaná. Byla přeci jen dobrá herečka…

Lee byl zoufalý. Nedokázal si představit, že by svůj slib nedodržel. Byla jeho povinnost ho dodržet. Když se na začátku mýtiny rozdělili, slíbil Nejimu, že se o TenTen postará. On musel jít jinam a Lee u ní zůstal a ochránil ji. Teď mu připadalo, že je to nemožné. Znovu soustředil chakru. Otevřel třetí bránu… Kolem něho začala kolovat chakra a rozrážela tu černou past, tu bariéru, která mu bránila v pohybu. Lee se konečně mohl rozeběhnout TenTen na pomoc. Jeho zvýšená chakra rozrážela černou plazmu.

Když ji dovedli do místnosti v radnici a strhli z očí pásku, vypadala opravdu nevinně. Koukaly na ně velké a roztomilé oči. Panenka ve spárech čertů… Tak mohla připadat scéna v místnosti nestranému pozorovateli. V místnosti bylo pár ninjů, kteří se málem nechali zvyklat. Ještě, že všemu přihlížel Mizukage. Posadil se naproti ní, bez sebemenšího zaváhání jí koukal do očí. Hráli snad nějakou hru?
Nemluvil na ni. Nemělo to cenu, mluvit neuměla. A tak dlouho hráli tu oční hru, boj nejsilnějších očních technik. Kdo vyhrál? To se nikdo nedozví. Ale Vlčí princeznu se podařilo zkrotit. Naučili ji mluvit, naučili ji porozumět lidským slovům, ale stejně nemluvila. Vždy jen vítr zašeptal, co si ona usmyslela. Lidé si pomalu zvykli na vítr prohánějící se ulicemi a šeptající slova básniček, co si vymyslela. Chodila do akademie a učila se ninja technikám. Udělala ze sebe poslušné tiché děvčátko. Nikdo netušil, že ona už dávno znala, ovládala daleko složitější techniky, neý uměl leckterý jounin.Zkrotili ji, alespoň na chvíli…

Emi se vrátila po odražení útoku k Juugovi. Ten se mezitím zhroutil na zem a oddechoval. Z úst mu kapaly sliny a měl co dělat, aby udržel obsah žaludku na místě. Zhluboka dýchal, jako by se právě vynořil z vody, ve které musel být až na hranici svých možností. Pomalu začínal znova vidět. Jenže v té chvíli se k němu Emi vrátila a on opět spustil křik. Asi po pěti vteřinách na Emi znovu zaútočil Suigetsu se svým mečem. Nechala Juuga být a odrážela útoky jeho. Na tváři se jí objevil stejný úšklebek a Suigetsu se znovu změnil na vodu. Jenže její oči znovu zazářily a Suigetsu se z vody znovu poskládal. Co se stalo? Sekla katanou a Suigetsu uskočil. Bohužel pro něj opět neodhadl délku katany. Úsměv mu ztvrdl na tváři, rychlostí blesku se mu objevil hluboký šrám na břiše. Spadl do trávy a z celého trupu mu tryskala krev. Věděl, že teď má na vlásku.

Od té chvíle uplynulo už sedm let. Přesně na den, kdy měsíc zářil v úplňku, a vlčí princezna byla odvlečena s černou páskou na očích do vesnice ukryté v Mlze. A právě po sedmi letech v Mlžné vesnici poprvé zaznělo vlčí vytí. Její společníci pro ni přišli. Její rodina ji našla.
Na kopci za vesnicí se objevily stíny. Vyly ke svému měsíci, ke své princezně. A ona, jako omámená vstala ze své postele a kráčela temnými ulicemi. Jako náměsíčná došla k radnici a vplula dovnitř nadnášená vánkem opět zpívající její vlastní slova, melodie… Tak jako pokaždé.
Uvnitř radnice byl v té době ještě stále Mizukage. Když se blížily dívčiny osmnácté narozeniny, byl čím dál neklidnější. Každý večer vyhlížel, zda se u lesa neobjeví stíny. A nikomu nedůvěřoval v ochraně flétny, dívčiny zbraně. Sebral ji všechny poklady, které sebou přinesla. A všechno nechal spálit. Ale tu křišťálovou flétnu nedokázal rozbít a přívěšek omotaný kolem ní měl zvláštní moc. Díky svému rozhodnutí se od té doby nevyspal a každou noc hlídal ty poklady. A dnes večer se objevila mezi dveřmi, klidná a rozvážná. Propaloval ji očima.
"Nikam nejdeš."
Neposlouchala ho. Přistoupila ke skříni, ta začala praskat. Dveře se rozletěly a zevnitř začala vytékat černá plazma. Vyplavila ven i poklady a princezna je vzala a černá plazma ji ustupovala zcesty, když zamířila ke dveřím.
"Nejdeš nikam! Zůstaneš ve vesnici!" zařval na ni Mizukage. Ona, pořád stejná panenka, se otočila jeho směrem a vítr opět šeptal její slova.
"Jak mě zastavíš?"
Mizukage chtěl vyťukat pečetě na své jutsu. Najednou se nemohl hýbat.
"Nezastavíš mě, a když tak moc chceš bojovat… Já bojovat budu." Její ústa se pohnula a on mohl uslyšet její hlas. Jako jediný ho do téhle chvíle slyšel a navždy si ho zapamatuje. Zůstal ohromeně stát a ten zvuk rolniček mu bude znít v uších do konce života…

Emi však upoutalo něco jiného. Dva ninjové z Konohy se dostali z její pasti. Povzdechla si a mířila k nim. V tom na ni však zaútočil Juugo. Rudý vztek a smrtelné vysílený, avšak odhodlaný chránit svého kamaráda. Snažil se ji zasáhnotu pěstmi. Emi hbitě jeho ranám uskakovala. Byl rychlý a jeho síla byla obrovská. Pokaždé jak trefil zem, roztříštila se. Emi vytřeštila oči, když se objevil před ní. Musel ještě zrychlit! Napřáhnul se. Jeho pěst narazila do černé plazmy. Chakra z nárazu technik vystřelila do okolí. Emi za černou stěnou musela soustředit svou chakru do nohou, aby se udržela na místě. Tak velký to byl tlak. Oddechla si, když tlaková vlna konečně zmizela. Tohle bylo o vlásek.
TenTen chytla svou vlastní katanu a všechnu chakru soustředila do nohou. Musí se dostat k té Akatsuki dřív než se přestane soustředit na toho blba. Zrychlila a objevila se za ní. Emi nevypadala, že by něco postřehla. TenTen se rychle rozmáchla. V tom se objevil znovu štít z černé tekutiny a Juugo do ní narazil pěstí. Tlaková vlna odmrštila TenTen pár metrů zpátky. V té chvíli si ji Emi všimla.

Procházela ulicemi Mlžné. Lidé se dozvěděli o jejím útěku. Vyšlo do ulic plno lidí, snažili se ji zastavit. A ona jen procházela a zanechávala za sebou zoufalé výkřiky. Její genjutsu bylo smrtící. Nikdo se z něj ještě nedostal. Nikdo ho neuměl zrušit a lidé, kteří přežili, nikdy nebyli normální. Procházela ulicemi a poskakovala do rytmu vytí vlků na kopci u lesů. Zdála se šťastná, její smích rozrážel ticho ulic. V jedné ruce držela flétnu a poskakovala jako malá holka. Stejně jako kdysi na Vlčí skále. Nezbavili ji toho snad? Co se stalo s jejich výchovou? Lidé nevěřili vlastním očím. Přijali ji, starali se o malé monstrum a poskytli mu výcvika další zkušenosti. Jak byli bláhoví. A teď se ji jejich ninjové, synové a otcové, manželové a milenci, ti všichni se ji pokoušeli zastavit. Nikdo z nich se k ní ani nepřiblížil. Lidé padali v krvavých potůčkách, které později smyje z ulic déšť. Jejich krev byla tou teplou a životodárnou tekutinou, které ji dodávala sílu. Která ji živila. Od téhle chvíle se Mlžné bude říkat krvavá Mlžná. Mizukage nikdy nenechal zabíjet chuniny. To jenom ona, ta jedna panenka se postarala o vyvraždění poloviny Mlžné. A vesnice nikdy nemůže přiznat, že právě tahle vesnice se pokusila zkrotit monstrum… A ona do každého potůčku smočila prst a olízla ho. S výrazem malého rozpustilého děvčátka, které neví, co udělalo špatně. Před branou se obrátila a prohlédla si pozůstalé. Nikdo se jí už neodvážil odporovat a ona se nechala vánkem odnést k lesům za svou rodinou…

Karin v tajmné místnosti se otřásla. První příběh a tak děsivý. Čekala všechno, ale ne minulost Vlčí princezny. Bylo to opravdové monstrum. Karin napsala vzkaz Orochimarovi a poslala mu ho. Zamotala svitek. Ale… Jen ještě jeden řádek… Karin byla jako omámená a tím, že usedla zpátky na zem, rozmotala svítek a začala číst další řádky napsané krví, si zpečetila svůj osud.

"Kurva , už mě sereš!" zařvala Emi a otočila se na TenTen. Chytila svou katanu pevněji a objevila se těsně před TenTen, která ležela na zemi. Polkla a vystrašeně se dívala na Emi. Ta bez sebemenšího zaváhání zvedla katanu a… TenTen vytřeštila oči. Kapala na ni krev.
"Lee NE!!" zařvala. V očích se ji objevili slzy.
"Jen plním… svůj slib." Zašeptal.
"Táhni." Prohlásila Emi a chtěla vytáhnout z něj svou katanu. Nešlo to. Lee ji propaloval svým pohledem a se šklebem plným krve držel katanu zabodnutou ve svém žaludku. Z jeho rukou kapala další krev, jak držel katanu holýma rukama. Emi to ale nezajímalo. Trhla katanou a Lee zařval bolestí. Ruce, kterými držel katanu, ležely na zemi.
"A ty už mě taky přestáváš bavit." Procedila skrz zuby a otočila se. Juugova ruka se zastavila pár decimetrů od jejího obličeje. Když projela katana Juugovým tělem, chakra se uvolnila. Emi to odhodilo, ale dokázala vyškubnout i katanu. A v té chvíli se jí zvrátili oči a TenTen viděla, jak ji na pravém zápěstí září červeně znak. Liška…

Liška využila pohostinnosti lidí a pak je nechala smočit v krvavém oparu." Přečetla Karin poslední větu a jedna ze sedmi svíček na stojanu zhasla…

V té chvíli se TenTen vzepjala a položila Leeho na zem. Emi si jí nevšimala. Katanu držela stále v ruce, ale jakoby nebyla myslí zde. Začal apomalu kráčet na opačnou stranu mýtiny, tam odkud přišli. TenTen vyvolala další svitek. V očích bojovný pohled. Adrenalin ji proudil krví. Rozeběhla se za Emi. Ta ale dál kráčela a nic ji nezajímalo. TenTen už byla skoro u Emi.
"MADARO!" výkřik prořízl celým bojištěm. Kdo ho slyšel alespoň na malý okamžik ztuhl. Ten kdo řval byl Pein. Madara s oranžovou maskou na hlavě se podíval smerem, odkud šel výkřik a uviděl jak TenTen útočí na Emi a ta to nevnímá. Zaklel a nechal ninju uvíznout v genjutsu, přemístil se za Emi a odrazil útok TenTen. Ta odletěla na druhý konec mýtiny.
"Zrovna teď!" zaklel Madara a snažil se probojovat Emi volnou cestu. A ta jako v tranzu si ničeho nevšímala, jen mířila ke svému cíli.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama