Passion of Darkness - 57. kapitola

27. prosince 2011 v 10:53 | Kurushimi |  Passion of Darkness

57. Kapitola


"Myslela jsem si, že už jsem silnější, že už mě nebolí tvoje zrada, že už k tobě nic necítím. Ale dneska jsem si to uvědomila. Cítím."

Snažila se vyplavat na hladinu, ale nešlo to. Něco neviditelného ji stahovalo na dno jezera. Holčička udělala poslední tempo a rozrazila vodní hladinu. Lapala po dechu a ručičkama plácala do vodní hladiny. Oči měla uslzené a plné vody tak, že viděla jakoby přes matné sklo. Něco ji najednou popadlo a tahalo ke břehu. Ona i její zachránce se vyškrábali na břeh a oddechovali. Holčička vyplivla trochu vody a znovu se sýpavě nadechla. Už to bylo lepší.
"Jsi v pořádku?" Konečně vzhlédla na toho, kdo jí pomohl. Malý klučina s černýma očima.
"Jo jsem. A ty?" Optala se ho, když jí nabídl ruku a pomohl vstát.
"Jsem Uchiha a ti jsou vždycky v pořádku." Prohlásil chlapec. V té chvíli se jí rozpomnělo.
"Ty jsi Sasuke že?" Zeptala se se zájmem. Kývnul a nejspíš čekal, až se představí ona.
"Já jsem Kira. Kira Uchiha."



Kira vytřeštila oči. Chtěla se sehnout, ale zareagovala příliš pozdě. Blekové ostří jí propíchlo rameno. Vykřikla bolestí. Sasuke už déle techniku neudržel a nechla ji rozplynout. Kira se chytla za rameno. Silně ji krvácelo. Sasuke mezitím stál a prohlížel si ji. Tím arogantním povýšeným pohledem, který tolik nenáviděla. Začala se v ní vařit krev. Vykřočila si jednou nohou dopředu.
"Ještě stále to nechceš ukončit? Jsi jen nevinné malé dítě, co slepě věří všemu, co mu kdo nakecá." Ušklíbl se Sasuke a vytáhl katanu. V očích mu znovu rudě zazářilo.
"Pche, nevíš, co mluvíš. Já jsem jediná, kdo zná pravdu. Já jediná vím, kdo to doopravdy udělal." Sykla Kira a jeho pohled jí vytočil do nepříčetnosti. A v té chvíli ji na pravém zápěstí začalo něco rudě žhnout. Podívala se dolů. Snad nějaká nová Sasukeho technika? Očkem se po něm koukla. Tvářil se stejně jako ona. Kira najednou cítila spojení s ostatními dívkami. Cítila jejich chakru. Cítila léčivou chakru, která ji zastavila krvácení ramene. Cítila, jak se ji kolem srdce stahuje chakra. Podívala se na Sasukeho a v ten moment byla pryč.

Od té chvíle, kdy si dvě malé dětičky podaly ruce na znamení, že je těší, uplynul už nějaký ten čas. Od té chvíle byli každý den spolu. Trénovali, smáli se, hráli hry, podnikali dobrodružné výpravy. Moc dětí v jejich věku nebylo. Nebo alespoň ne v tom slavném klanu. Holčička byla přesto šťastná. Měla kamaráda a už se nemusela dívat na svůj odraz v hladině. Nemusela v něm hledat chyby, kvůli kterým ji ostatní nenávidějí. Měla Sasukeho a to jí stačilo. Ten ji vysvětlil, proč ji ostatní nemají rádi. Řekl jí, co všechno se o ní povídalo a tehdy poprvé holčička okusila realitu a pochopila, že svět není hezké místo.

Sasuke se rozhlížel kolem sebe. Najednou se skrčil a nad hlavou mu proletěly další otrávené jehly. Neměl čas na nic, protože se před ním objevila Kira. Máchla katanou z hora ale Sasuke to z přikrčeného postoje vykryl. Odlétlo pár jisker. Sasuke nemeškal, snažil se jí podrazit nohy. Vyskočila do vzduchu, vyťukala pečetě.
"Jutsu podzemní vody." Zavrčela a dopadla na zem. V té chvíli už ze země vyšlehlo několik proudů vody a pronásledovalo Sasukeho. Ten stačil uhýbat jen díky Sharinganu. Kira nepřestávala dělat pečetě, a tak řídit jednotlivé prameny. Sasuke zrovna uhnul jednomu pramenu vody, který po něm šlehl jako bič. Jeho oči ale nebyly dostatečně rychlé. Nevšiml si druhého, který na něj mířil z boku. Uchopil katanu a snažil se proud vody odseknout. Tak to ale nefungovalo. Katana vodou jenom prošla a voda se zaryla Uchihovi zvrchu do ramene. Vodní proud se zase stáhl blíž ke Kiře, jako by to byl opravdový bič.

"Kiro, pojď sem!" Ozývalo se velkým domem. Holčička přicupitala poslušně před svého otce a zvědavýma očkama pozorovala dva muže ve zbroji a s maskami na hlavách. Už se nadechovala, že se tedy na ně zeptá, ale její otec promluvil první.
"Už jsem tě učil, kdo jsou ANBU. Dnes si tě odvedou a podstoupíš u nich zkoušku, ve které se ukáže, jestli si připravená na jejich výcvik. Bude z tebe ANBU, Kiro." Informoval ji otec a Kiře se zdálo, že se snad malinko usmál. Už v té chvíli na sebe byla pyšná a slíbila si, že jejich zkoušku podstoupí. Odběhla do svého pokoje, zabalit si nějaké zbraně a trochu jídla.

Sasuke zaklel, podíval se na svou ránu. Také silně krvácela. Prohlédl si Kiru, která evidentně stále zuřila. Na ruce ji žhnulo znamení. Sasuke hodil po Kiře pár kunaiů. Mezitím se rozeběhl trochu dál. Po celé mýtině byla voda a Kira stále uprostřed velké kaluže. Sasuke zapíchl katanu do země. Její rukojeť byla suchá. Vyskočil na ni a jal se vytvářet pečetě.
"Chidori Nagashi." Zakřičel a kolem něho se rozpoutalo peklo. Voda probíjela neskutečným množstvím voltů a za milisekundu už bal u Kiry. Kira skusila vyskočit do vzduchu. Její mokré boty za nechou ale zanechávaly cestičku z vody, která z nich odkapávala. Proud se dostal až k ní a obalil její tělo. Kira zařvala bolestí. Bylo ji, jakoby jí někdo rozsupoval zevnitř. Kůže se jí vlivem proudu škvařila a na některých místech měla ošklivé popáleniny. Sasuke zhluboka oddychoval a odvolal techniku. Stál na své kataně a držel si ramenou. Nejspíš měl zlomenou klíční kost. Všechna voda na palouku se změnila v horkou páru. Kira dopadla do trávy a z některých míst jejího těla se trochu kouřilo. Zasténala. Ale znovu povítila ten příval chakry, znovu pocítila, jak bolest ustupuje a její místo zabírá nová síla. Vyškrábala se na nohy. Sasuke se ušklíbl.
"Přesně jako nějaká krysa." Sykl a seskočil ze své katany, kterou hend na to vytáhl ze země.

Byla noc. V ulicích Konohy nikdo nebyl až na jeden stín. Byla to ta dívenka. Obličej měla celý umazaný a šaty roztrhané. Její oblíbený baťůžek, který střežila jako oko v hlavě, měl utržené jedno ucho a holčička ho vlekla po zemi. Plahočila se úplně zničená z tesu, ale na tváři ji pohrával jenmný úsměv. Zvládla to.
Vešla branou do Uchiha čtvrti. Zhluboka se nadechla. Vždycky když procházela branou, ucítila, že vstupuje domů, že za touhle branou je jistota a bezpečí. Ale dnes… Holčička si zakryla rukou pusu a baťůžek upustila. Vzduch byl cítit krví a smrtí. Běžela dál po hlavní ulici. Míjela mrtvé, co leželi opření o domy nebo přímo na ulici. Všude byla krev. Její oči se zalily slzami, že přes ten závoj skoro neviděla. Nepřemýšlela, nemohla. Běžela dál hlavní ulicí a utírala si slzy, co jí stékaly po tvářích. Hlasitě popotáhla a myslela pouze na jedno slovo. Rodina. Zahnula za roh. Nevišmla si ale jedné kaluže krve a vběhla přímo do ní. Smýkla se jí noha a ona spadla. Všechno potrhané oblečení, co měla na sobě, ji začalo nasakovat krví. Celé ruce a nohy, všechno bylo od krve. Ale to holčičku nezajímalo. Asi deset centimetrů od jejího obličeje ležela tvář nějakého muže. Ústa do široka otevřená a vypoulené oči ve výrazu největší hrůzy a překvapení. Dívka se lekla a vyskočila na nohy. Rukama si mimoděk zakryla ústa, aby nekřičela. Zamazala si tak celý obličej. V tom se z druhého konce čtvrti ozval až nelidský křik. Dívka byla ale jakoby v tranzu. Pár kroků od mrtvoly ustoupila a pak se rozeběhla kolem něho. S každým krokem ji opouštěla naděje, že by mohla být její rodina v pořádku.

"Krysy jsou šarmantní a bojechtivé. To se o tobě říc nedá." Zavrčela jeho směrem Kira. Vzala do ruky svou katanu a rozeběla se na nepřítele. Sekla zespodu, její úder ale snadno vykryl. Soustředila nějakou chakru do své katany. Když se jejich kytany znovu střetly, uvolnila tu chakru. Sasuke hlavou jen taktak uhnul před malou ale velmi silnou tlakovou vlnou. Ustřihlo mu to konečky vlasů na pravé straně. Kira nepřestávala máchat katanou. Sasuke se musel plně soustředit, aby všechny její útoky dokázal vykrýt. Byl to úplně jiný styl boje, než měla v dětství. Tenhle byl agresivní. Začal před ní ustupovat.
Kira se v duchu usmála. Měla ho přesně tam, kde chtěla. Dorážela větší silou a Sasuke narazil zády o skálu. Kira se usmála, když viděla jeho výraz. Kopla jeho směrem a vyrazila mu katanu z ruky. Ta odletěla pomalu na opačný konec mýtiny. Znovu se rozmáchla katanou. Sasuke neměl možnost vykrýt její katanu. V tom se kousek od nich, na hlavním bojišti, ozval křik, kvůli kterému on a především Kira, ztuhli v půlce pohybu.
"MADARO!" ten výkřik pročísl vítr jako rána z čistého nebe. Kira šokem zastavila katanu jen pár milimetrů od krku Sasukeho. Ten polknul. Kira se mezitím zdála zmatená, snad ho ani nevnímala. Věděla, že ten kdo řval, byl Pein. Znal snad Madaru? A v té chvíli ji to začalo docházet. Ten debil, co je náhodou v organizaci. Před očima ji běžely různé scény a obrazce. Všechno začalo dávat smysl. Tobi je Madara.

Vběhla do domu. Někdo vyrazil dveře. Dál než do chodby nemusela. Ležely tam totiž postavy ztuhlé v posmrtné křeči. Holčičce se podlomila kolema. S vytřeštěnýma očima v hrůze sledovala svou rodinu, jak tam bezmocně leží, mrtvá. Z úst se, ji vydral vzlyk. Sedla si na zem a objala si kolena. Dívala se na svého otce a vzlykala. V její samotě ji vyrušil zvuk venku. Ze zdi vzala katanu. Držela ji jenom párkrát, ale tentokrát si byla jistá, že s ní dokáže bojovat. Vyšla ven a rozhlédla se po ulici. Temný stín jí vábil k sobě.
"Víš, kdo jsem?" Optal se stín. A pak vystoupil z přítmí na světlo měsíce. Dívka zalapala po dechu. Zcela jsitě si vybavovala obrázky, které Uchihové střežily. Pamatovala si ty linie očí a rtů, pamatovala si ty dlouhé havraní vlasy. I ta zbroj byla podobná a hlavně co bylo naprosto stejné, byly jeho oči.
"Něco mi říká, že už sis vzpomněla. Jsi jediná, kdo bude znát pravdu. Tu kterou ti nikdo neuvěří. Brzo si pro tebe příjdu má milá Kiro." A ten úsměv si bude pamatovat do konce života.

Sasuke nemeškal a odstrčil ji. Kira uskočila jeho pěsti. Zaklela. Byla už tak blízko. Ruka ji snad žhnula ještě víc. Byla naštvaná na neho, na sebe, na Akatsuki, na Madaru. Byla několik měsíců u něho tak blízko a ničeho si nevšimla. Kolem ní se soustředil vítr. Nebo to byla chakra? To nebylo důležité. Kira chtěla zabít svého kamaráda, co ji zradil a pak se konečně vypořádat s Madarou.
Sasuke nemínil čekat. Rozeběhl se proti ní.
Kira mezitím vyťukala pečetě. V očích se jí blýsklo. Její levé oko se zalilo krví. Sasuke se zděsil, věděl co to znamná. Kdysi, když byly dětmi, mu to ukázala. To zakázané jutsu, co ovládala jenom ona. Musel to stihnout. Rozeběhl se ještě větší rychlostí k ní. V tom ucítl podivný tlak v těle. Byla mu zima a cítil, jak se mu miliony malinkých krystalů zabodávají do těla. Kira ztěžka oddechovala a a z úst ji vytékal pramínek krve. Sasuke přemohl bolest, posledních pár kroků uběhl, zatímco se mu krystaly zařezávaly hloubeji do těla. Nevěděl, jak to jutsu zastavit. Hlavou mu proletěl spásný nápad. Věděl, že se Kira nemůže hýbat, pokud používá tohle jutsu. Nevěděl co jiného udělat. Popadl jí a spojil své rty s jejími.

"Krysa se připlíží, neviděná a neslyšená a svá tajemství ukrytá hluboko v srdci bude tajit až do chvíle, kdy lstí dokáže dosáhnout svého cíle…" Přečetla Karin poslední větu a druhá svíčka zhasla.
Karin se zdálo, že snad neuplynula žádná doba od té chvíle, kdy přečetla první a teď už i druhou minulost ze svitku. Snad, jakoby vždy, když četla příběh, se kolem ní čas zastavil.

Kiře se rozšířily oči. Do rtů se jí jakoby zařezávaly tisíce jehliček. Celým tělem jí projela vlna proudu a kolena se jí roztřásla. Ještě než si stačila dát do souvislosti, co se právě stalo, Sasuke se od ní odtrhl. Byl to pro nějk zoufalý pokus, jak neumřít, ale teď… Ušklíbl se a ustoupil o krok. Pustil Kiru, kterou doteď objímal a zmizel se zašuměním větru.
Kira se stále dívala na místo, kde zmizel. Viděla před očima jeho úšklebek, cítila dotyk jeho rtů na svých. Byla jako omámená, když v tom se v ní něco vzedmulo. Kolena se jí podlomila a ona spadla do trávy. Vykašlala krev.
"KIRO?!" ozval se výkřik a jmenovaná sebou trhla. Z konce mýtiny k ní mířil Kiba. Přiběhl k ní a zhroutil se k ní do trávy. Ona ho nevnímala. Vykašlávala krev a hlavou se jí míhal jeden obraz za druhým. Oči měla zalité slzami a třásla se. Už zase ji porazil, už zase ji vyvedl z míry. A teď… Na Kibu vůbec nemyslela. Do téhle chvíle se snažila vytěsnit z mysli, co mu udělala. A on se tu teď objeví. Jeho ruce se obtočily kolem jejího těla. Hladil ji po zádech, něco ji šeptal, ale ona nebyla schopná ho vnímat. Nebyla schopná rozumět těm slovům. Vnímala jen jeho dotyk na zádech. Kiba si ji k sobě přitáhnul a objal ji.
"Bál jsem se o tebe. Šíleně." Řekl, jakoby nebyla několik měsíců pryč a neopustila ho.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 OtakuCommunity OtakuCommunity | Web | 6. dubna 2012 v 17:33 | Reagovat

Ahoj, som adminom webu http://otakuco.hostoi.com/ a chcel by som ti navrhnuť, či by si si s mojim webom nevymenil/a ikonku :) Moju nájdeš na konci stránky. :) Pošli mi svoju ak maš záujem.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama